Yorkshire pes: malé tělo, velká osobnost a ještě větší srdce

Původ yorkšírského teriéra v Anglii

Yorkšírský teriér, jak ho dnes známe, má své kořeny pevně zakořeněné v průmyslovém severu Anglie, konkrétně v hrabství Yorkshire, které mu ostatně propůjčilo i jeho jméno. Příběh tohoto malého, ale odhodlaného psa začíná někdy v první polovině devatenáctého století, kdy se do anglických průmyslových měst začali stěhovat dělníci ze Skotska, kteří s sebou přiváděli různá plemena teriérů. Právě tito přistěhovalci sehráli klíčovou roli v tom, co se stalo jedním z nejzajímavějších příběhů o vzniku psího plemene v celé historii kynologie.

Průmyslová revoluce a vznik nového plemene spolu úzce souvisejí způsobem, který málokdo čeká. Dělníci pracující v textilních továrnách, dolech a jiných průmyslových podnicích potřebovali psy, kteří by jim pomáhali v každodenním boji s hlodavci. Krysy a myši byly v tehdejších podmínkách obrovský problém, ať už v továrnách, skladištích nebo v samotných domovech dělnické třídy. Malý, hbitý a neohrožený teriér byl proto naprosto ideálním pomocníkem, který se dokázal protáhnout do nejužších prostor a vypořádat se i s největšími krysami.

Přesné složení kříženců, ze kterých yorkšírský teriér vzešel, není dodnes zcela jasné a mezi odborníky panují různé názory. Většina historiků kynologie se nicméně shoduje na tom, že mezi předky tohoto plemene patřil Paisleyský teriér a Clydesdalský teriér, oba původem ze Skotska. Dále se do šlechtění pravděpodobně zapojil Dandie Dinmont teriér, Manchester teriér a možná i Maltézský psík, který mohl přispět k charakteristické hedvábné srsti. Každé z těchto plemen přineslo do výsledného produktu něco svého, ať už to byl temperament, stavba těla nebo právě ta nádherná, lesklá srst v typickém zlatohnědém a modroocelátém zbarvení.

Za skutečného zakladatele plemene je mnohými považován pes jménem Huddersfield Ben, který se narodil v roce 1865 a jehož majitelkou byla paní Mary Ann Fosterová z Bradfordu. Tento pes byl v tehdejší době považován za nejlepšího yorkšírského teriéra, jakého kdy kdokoli viděl, a jeho vliv na celé plemeno byl nesmírný. Huddersfield Ben vyhrával výstavy a soutěže po celé Anglii a zanechal po sobě potomstvo, které formovalo plemeno na dlouhá desetiletí dopředu. Zemřel tragicky mladý v roce 1871, když ho přejel kočár, ale jeho odkaz přetrval a dodnes je považován za základní kámen moderního yorkšírského teriéra.

Zajímavé je, že v počátcích svého vývoje byl yorkšírský teriér výrazně větší než dnes. Teprve postupným selektivním šlechtěním, zaměřeným na zmenšení tělesné velikosti, vznikl ten drobný, elegantní psík, který dnes dobývá srdce lidí po celém světě. Původní pracovní psi dělnické třídy se postupně proměňovali v módní doplněk vyšší společnosti, přičemž tento přechod probíhal překvapivě rychle. Viktoriánská Anglie měla totiž slabost pro malá, okrasná zvířata, a yorkšírský teriér se do tohoto trendu hodil naprosto dokonale.

Název samotný se začal používat přibližně od roku 1870, kdy ho anglický tisk poprvé použil jako ustálené označení pro toto vyvíjející se plemeno. Předtím se tito psi označovali různými způsoby, například jako skotský teriér nebo zlomený vlasatý teriér, což svědčí o tom, jak dlouho trvalo, než se plemeno ustálilo a získalo svou vlastní identitu. Anglický kennel klub uznal yorkšírského teriéra jako samostatné plemeno v roce 1886, což byl zlomový okamžik v jeho historii a otevřel mu cestu na výstavy a do šlechtitelských programů po celém světě.

Hrabství Yorkshire samo o sobě bylo v té době centrem anglického textilního průmyslu, s hustou sítí měst jako Bradford, Leeds, Huddersfield nebo Halifax, kde se koncentrovala dělnická populace a kde probíhalo intenzivní šlechtění těchto psů. Právě tato geografická koncentrace umožnila relativně rychlý a konzistentní vývoj plemene, protože chovatelé mezi sebou komunikovali, vyměňovali si zkušenosti a záměrně pracovali na dosažení určitého standardu. Bez tohoto specifického sociálního a geografického prostředí by yorkšírský teriér pravděpodobně nikdy nevznikl v té podobě, v jaké ho dnes známe.

Malé plemeno s velkým temperamentem

Yorkshire teriér je jedním z nejoblíbenějších malých plemen psů na celém světě, a to z dobrého důvodu. Přestože jeho tělo se vejde do kabelky, jeho osobnost by zaplnila celý sál. Tito drobní tvorové v sobě skrývají nezdolnou energii, odvahu a temperament, který by mnohé větší psy zahanbil. Původně šlechtěni jako lovci krys v anglických textilních továrnách v 19. století, yorkshirští teriéři si svou pracovní minulost nesou dodnes – a to se projevuje na každém kroku.

Yorkshire teriér váží zpravidla mezi dvěma a třemi kilogramy, přičemž jeho hedvábná srst ve zlatavě hnědé a ocelově modré barvě je jedním z jeho nejcharakterističtějších znaků. Tato srst nevypadá jen krásně – vyžaduje také pravidelnou péči, která zahrnuje každodenní česání a pravidelné koupání. Majitelé, kteří se rozhodnou pro yorkshirského teriéra, by měli počítat s tím, že péče o srst bude součástí jejich každodenní rutiny. Někteří majitelé volí kratší střih pro praktičnost, jiní nechávají srst růst do plné délky, čímž dosahují elegantního, téměř aristokratického vzhledu.

Co se týče povahy, yorkshirský teriér je živý, zvídavý a nesmírně odvážný. Nebojí se konfrontace s mnohem většími psy a dokáže být překvapivě hlučný, pokud cítí, že je třeba upozornit na nějaké nebezpečí. Tato vlastnost z něj dělá výborného hlídacího psa, i když jeho fyzické možnosti jsou pochopitelně omezené. Přesto jeho sebevědomí nezná hranic. Majitelé yorkshirských teriérů dobře vědí, že jejich malý miláček si je naprosto jistý svou vlastní velikostí – a ta je v jeho hlavě rozhodně větší než ve skutečnosti.

Vztah yorkshirského teriéra k lidem je velmi silný a intenzivní. Tato psí rasa si rychle vytváří hlubokou vazbu se svým majitelem a může trpět separační úzkostí, pokud je ponechána sama po delší dobu. Proto je důležité psa od mala zvykat na krátkodobé odloučení a naučit ho, že návrat majitele je vždy jistý. Yorkshirský teriér miluje být středem pozornosti a dokáže být velmi mazlivý, ale zároveň si zachovává svou teriérskou nezávislost a svéhlavost. Výcvik těchto psů vyžaduje trpělivost a důslednost, protože jejich inteligence je sice vysoká, ale ochota poslouchat příkazy závisí čistě na jejich momentální náladě.

Socializace je u tohoto plemene naprosto klíčová. Yorkshirský teriér, který není od štěněte správně socializován, může vyrůst v psa, který je přehnaně agresivní vůči cizím lidem nebo jiným zvířatům. Naopak dobře socializovaný yorkshire je společenský, přátelský a dokáže vycházet i s kočkami nebo jinými psy v domácnosti. Je důležité vystavovat štěně různým situacím, zvukům a lidem již od útlého věku, aby vyrostlo v vyrovnaného a sebejistého dospělého psa.

Z hlediska zdraví patří yorkshirský teriér k plemenům, která jsou náchylná k určitým zdravotním problémům. Nejčastějšími obtížemi jsou problémy se zuby a dásněmi, protože malá čelist jednoduše nestačí na všechny zuby, které by v ní měly být. Pravidelná dentální hygiena je proto nezbytnou součástí péče o yorkshirského teriéra. Dále se u tohoto plemene mohou objevit problémy s klouby, zejména luxace čéšky, nebo onemocnění jater známé jako portosystémový zkrat. Přes tato zdravotní rizika se yorkshirský teriér při správné péči dožívá průměrně třináct až šestnáct let, což z něj dělá jednoho z déle žijících psů vůbec.

Yorkshirský teriér je ideálním společníkem pro lidi, kteří hledají malého psa s velkým srdcem. Hodí se do bytů i do domů se zahradou, je vhodný pro starší lidi i pro rodiny s dětmi, přestože je třeba děti naučit zacházet s tímto drobným tvorem opatrně. Jeho energie a chuť do života jsou nakažlivé a málokdo dokáže odolat pohledu do jeho tmavých, bystrých očí plných zvědavosti a odhodlání. Yorkshire teriér není jen pes – je to životní styl, závazek a především nevšední přátelství, které jednou začne, jen těžko někdo chce ukončit.

Charakteristický hedvábný a dlouhý srst

Jednou z nejvýraznějších vlastností, které yorkshirského teriéra okamžitě odlišují od ostatních plemen, je jeho nádherná hedvábná srst, která při správné péči splývá podél těla jako jemná látka a dotýká se země s elegancí, jež nemá v psím světě mnoho obdob. Tato srst není jen estetickým prvkem, ale také jakýmsi poznávacím znamením celého plemene, které si ji neslo po generace a které se stalo jedním z hlavních důvodů, proč si tito malí psi získali srdce lidí po celém světě.

Srovnání malých plemen psů: Yorkshire teriér a jeho alternativy

Vlastnost	Yorkshire teriér	Maltézský psík	Čivava	Špic trpasličí
Průměrná hmotnost	2–3,5 kg	2–4 kg	1,5–3 kg	1,5–3,5 kg
Průměrná výška v kohoutku	18–23 cm	20–25 cm	15–23 cm	18–22 cm
Průměrná délka života	13–16 let	12–15 let	14–17 let	12–16 let
Typ srsti	Dlouhá, hedvábná	Dlouhá, bílá	Krátká nebo dlouhá	Hustá, dvojitá
Intenzita línání	Minimální	Minimální	Střední	Vysoká
Vhodnost pro alergiky	Ano	Ano	Částečně	Ne
Energetická úroveň	Vysoká	Střední	Vysoká	Střední
Náročnost výcviku	Střední	Střední	Obtížná	Střední
Vhodnost pro rodiny s dětmi	Ano (starší děti)	Ano (starší děti)	Ano (starší děti)	Ano
Průměrná cena štěněte (Kč)	15 000–35 000 Kč	15 000–30 000 Kč	10 000–25 000 Kč	12 000–28 000 Kč
Původ plemene	Anglie (Yorkshire)	Středomoří (Malta)	Mexiko	Německo
Uznání FCI	Ano (skupina 3)	Ano (skupina 9)	Ano (skupina 9)	Ano (skupina 5)

Na rozdíl od většiny ostatních plemen psů nemá yorkshirský teriér podsadu. Jeho srst je tvořena jedinou vrstvou jemných, lesklých chlupů, které se svou strukturou více podobají lidským vlasům než klasické psí srsti. Právě tato vlastnost způsobuje, že yorkšíři méně línají, což z nich dělá oblíbené společníky i pro alergiky, i když je třeba zdůraznit, že žádný pes není stoprocentně hypoalergenní. Jemnost a hedvábný charakter srsti jsou geneticky zakódovány hluboko v historii tohoto plemene a pečlivý chov po staletí tuto vlastnost ještě zdůraznil a prohloubil.

Barva srsti je u dospělých jedinců velmi specifická a přesně definovaná chovatelskými standardy. Tělo je pokryto ocelově modrou srstí, která přechází od týlu až k ocasu, zatímco hlava, hruď a končetiny jsou zbarveny do zlatohnědé až jasně hnědé barvy. Toto barevné rozložení není u štěňat zdaleka tak výrazné, protože ta se rodí téměř černá s hnědými odznaky a teprve postupem času, jak dospívají, jejich srst získává charakteristické zbarvení. Přeměna barvy srsti trvá zpravidla dva až tři roky a je fascinujícím procesem, který majitele neustále překvapuje novými odstíny a proměnami.

Péče o tuto výjimečnou srst vyžaduje pravidelnou a důslednou rutinu. Pokud si majitel přeje, aby jeho yorkšír nosil dlouhou srst splývající až k zemi, musí počítat s každodenním česáním a kartáčováním. Bez pravidelné péče se srst snadno zamotává a tvoří nepříjemné uzlíky, které mohou být pro psa bolestivé a jejichž rozčesání je náročné jak pro zvíře, tak pro majitele. Doporučuje se používat speciální kondicionéry a oleje určené pro dlouhosrstá plemena, které srst změkčují, dodávají jí lesk a usnadňují rozčesávání.

Mnoho majitelů se rozhoduje pro takzvaný „puppy cut, tedy kratší střih, který sice obětuje část okázalé délky, ale výrazně snižuje nároky na každodenní péči. Tento střih zanechává srst přibližně ve stejné délce po celém těle a dodává yorkšírovi roztomilý, téměř štěněcí vzhled, který si získal obrovskou popularitu zejména mezi těmi, kteří nemají čas věnovat se každodennímu intenzivnímu groovingu. Na výstavách se však stále preferuje tradiční dlouhá srst, pečlivě upravená a doplněná typickými mašličkami na hlavě, které drží chlupy stranou od očí a zároveň dodávají psovi nezaměnitelný výraz.

Koupání yorkšíra by mělo probíhat přibližně jednou za dva týdny, přičemž je nezbytné používat šampony speciálně určené pro hedvábnou srst. Po koupeli je důležité srst pečlivě vysušit, nejlépe fénem na nízkou teplotu, a ihned ji rozčesat, aby nedošlo ke vzniku uzlíků. Vlhká srst se totiž zamotává mnohem snadněji než suchá a zanedbaná péče po koupeli může vést k problémům, jejichž řešení zabere hodiny trpělivé práce.

Profesionální grooming je u tohoto plemene téměř nezbytností, a to minimálně každých šest až osm týdnů. Zkušený groomer nejen ostříhá srst do požadovaného tvaru, ale také ošetří drápky, vyčistí uši a zkontroluje celkový stav psa. Pravidelná návštěva groomera prodlužuje životnost krásné srsti a předchází zdravotním problémům, které by mohly vzniknout při zanedbané péči. Investice do kvalitního groomingu se tak vyplatí nejen z estetického hlediska, ale přispívá i k celkovému zdraví a pohodě tohoto nádherného malého psa.

Typické zbarvení modrostříbrné a zlatohnědé

Každý, kdo se někdy setkal s yorkshirským teriérem, si jistě všiml jeho naprosto jedinečného a nezaměnitelného zbarvení, které patří k nejcharakterističtějším znakům celého plemene. Kombinace modrostříbrné a zlatohnědé barvy není jen estetickým prvkem, ale přímo definuje, co yorkshirský teriér je a jak má vypadat. Toto zbarvení není náhodné ani jednoduše dosažitelné – vzniká postupně, v průběhu celého života psa, a jeho vývoj je fascinujícím procesem, který dokáže překvapit i zkušené chovatele.

Štěňata yorkshirského teriéra se rodí v naprosto odlišném zbarvení, než jaké budou mít v dospělosti. Novorozená štěňata jsou téměř výhradně černá s hnědými odznaky, přičemž teprve s postupem času začíná docházet k prosvětlování srsti a vzniku typického modrostříbrného tónu na hřbetě a bocích. Tento proces přeměny může trvat měsíce, někdy i roky, a každý jedinec prochází touto proměnou trochu jinak. Chovatelé proto musí mít značné zkušenosti a trpělivost, aby dokázali odhadnout, jak bude konkrétní štěně vypadat v dospělosti.

Modrostříbrná barva, která pokrývá záda, boky a ocas dospělého yorkshirského teriéra, je ve skutečnosti velmi specifický odstín, který standard plemene popisuje přesně a bez kompromisů. Nesmí být příliš tmavá, nesmí sklouzávat do čistě šedé ani do modravě studených tónů. Ideální modrostříbrná má v sobě jistou hloubku a lesk, který je patrný zejména tehdy, když na srst dopadá přímé světlo. Právě tento lesk je jedním z důvodů, proč je péče o srst yorkshirského teriéra tak náročná a proč se chovatelé věnují kondici srsti s takovou pečlivostí.

Na druhé straně, zlatohnědá barva pokrývá hlavu, tvář, uši a nohy psa. Ani zde standard nepřipouští odchylky – zlatohnědá musí být bohatá, sytá a bez jakýchkoliv tmavých skvrn nebo přechodů. Ideální zlatohnědá připomíná barvu zralého kaštanu nebo teplého zlata, přičemž na tváři a uších bývá nejtmavší a směrem dolů se může mírně zesvětlovat. Přechod mezi modrostříbrnou a zlatohnědou by měl být ostrý a čistý, bez rozmazaných hranic nebo nežádoucího prolínání obou barev.

Zbarvení yorkshirského teriéra je také silně ovlivněno genetikou a výběrem rodičovských jedinců. Chovatelé, kteří se věnují tomuto plemeni na vrcholové úrovni, věnují výběru párů obrovskou pozornost právě proto, aby potomstvo dosahovalo co nejlepšího zbarvení. Genetika zbarvení je přitom poměrně složitá záležitost, protože různé geny ovlivňují nejen samotnou barvu, ale také strukturu srsti, její délku a lesk. Správné zbarvení je proto výsledkem mnoha generací pečlivého chovu, nikoliv pouhé náhody.

Důležitou roli hraje také péče o srst, protože i geneticky perfektně vybavený pes může mít zbarvení, které nevypadá dobře, pokud není srst správně ošetřována. Výživa, pravidelné koupání, kondicionéry a ochrana srsti před poškozením jsou faktory, které přímo ovlivňují, jak se barva projeví navenek. Hedvábná textura srsti yorkshirského teriéra je přitom tím, co umožňuje barvě vyniknout v celé své kráse – hrubá nebo poškozená srst barvu opticky zkresluje a ztrácí svůj charakteristický lesk.

Na výstavách je zbarvení jedním z nejdůležitějších hodnotících kritérií, a rozhodčí věnují jeho posouzení velkou pozornost. Odchylky od standardního zbarvení mohou znamenat výraznou ztrátu bodů, a proto se chovatelé zaměřují na tuto vlastnost s mimořádnou pečlivostí. Přesto i mezi chovateli existují diskuse o tom, kde přesně leží hranice ideálního zbarvení, protože každý jedinec je trochu jiný a subjektivní vnímání barevných odstínů se může lišit. Jisté však je, že modrostříbrná a zlatohnědá kombinace zůstává jedním z nejkrásnějších a nejpůsobivějších zbarvení mezi všemi teriérskými plemeny, a právě ona dělá z yorkshirského teriéra tak nezapomenutelného společníka.

Výška kolem 20 cm, váha do 3 kg

Yorkshirský teriér patří mezi nejmenší plemena psů na světě, přesto v sobě skrývá obrovskou osobnost a temperament, který by mohl závidět leckterý větší pes. Pokud se podíváme na jeho tělesné parametry, zjistíme, že výška tohoto malého šampiona se pohybuje přibližně kolem 20 centimetrů v kohoutku, přičemž váha dospělého jedince by neměla překročit hranici tří kilogramů. Právě tyto rozměry z něj dělají ideálního společníka pro lidi žijící v bytech nebo menších domácnostech, kde by větší pes mohl působit problémy.

Je zajímavé, že přestože se jedná o tak drobné stvoření, jeho charakter je naprosto odlišný od toho, co by člověk od tak malého psa čekal. Yorkshirský teriér se chová jako velký pes uvězněný v malém těle — je odvážný, sebevědomý a rozhodně si nenechá nic líbit. Tato vlastnost pochází z jeho pracovní minulosti, kdy byl šlechtěn jako lovec hlodavců v anglických textilních továrnách a dolech. Tehdy bylo jeho malé tělo výhodou, nikoliv handicapem.

Co se týče samotné váhy, ideální hmotnost yorkshirského teriéra se pohybuje mezi dvěma a třemi kilogramy. Někteří jedinci mohou být o něco těžší nebo lehčí, záleží na genetické výbavě konkrétního psa a také na způsobu jeho krmení a pohybové aktivitě. Chovatelé a veterináři však upozorňují, že příliš nízká váha může signalizovat zdravotní problémy, stejně jako nadváha, která u tak malého plemene zatěžuje klouby a páteř daleko více než u větších plemen.

Drobná postava yorkshirského teriéra s sebou přináší také specifické nároky na péči. Kvůli malým rozměrům těla se tento pes rychleji prochladí, a proto majitelé v chladnějších měsících sahají po psích svetrech nebo bundičkách. Není to pouze módní záležitost, jak si mnozí lidé myslí — jde o skutečnou ochranu zdraví zvířete. Malé tělo prostě nedokáže tak efektivně udržovat tělesnou teplotu jako tělo většího psa.

Přestože je yorkshirský teriér tak malý, jeho pohybové potřeby jsou poměrně výrazné. Denní procházky a aktivní hra jsou pro tohoto psa naprostou nezbytností, a to i přesto, že jeho krůčky jsou pochopitelně kratší než u středních nebo velkých plemen. Majitelé by se neměli nechat zmást jeho miniaturní velikostí a myslet si, že mu stačí jen krátká vycházka kolem domu. Naopak — yorkshirský teriér potřebuje dostatek podnětů a pohybu, aby byl spokojený a duševně vyrovnaný.

Zajímavostí je také to, že navzdory svým malým rozměrům má yorkshirský teriér poměrně dlouhou životnost, která se pohybuje v rozmezí 12 až 16 let. To je výrazně více než u velkých plemen, kde se průměrná délka života pohybuje kolem 8 až 10 let. Malé tělo v tomto případě paradoxně přináší výhodu v podobě delšího života, i když s sebou nese specifická zdravotní rizika, jako jsou problémy se zuby, hypoglykémie nebo problémy s dýcháním u některých jedinců.

Výška kolem 20 centimetrů a váha nepřesahující tři kilogramy tedy nejsou jen suchá čísla v chovatelském standardu. Jsou to parametry, které zásadně ovlivňují každodenní život tohoto plemene, způsob jeho péče, zdravotní potřeby i to, jak se pes chová ve svém okolí. Kdo se rozhodne pořídit si yorkshirského teriéra, měl by si uvědomit, že jeho malé tělo vyžaduje velkou pozornost, lásku a odpovědný přístup, který tomuto výjimečnému psímu společníkovi zajistí plnohodnotný a šťastný život.

Inteligentní a odvážný charakter psa

Yorkshirský teriér je psem, který svou povahou naprosto popírá svou malou tělesnou schránku. Kdo ho vidí poprvé, může nabýt dojmu, že jde o křehké a dekorativní zvířátko určené pouze k nošení v kabelce nebo k vystavování na výstavních stolech. Skutečnost je však zcela jiná a mnohdy dokáže překvapit i zkušené chovatele. Yorkshirský teriér je totiž psem s výjimečně silnou osobností, odvahou hraničící až s drzostí a inteligencí, která ho řadí mezi nejbystřejší malá plemena vůbec.

Původ tohoto psa sahá do průmyslových oblastí severní Anglie, kde byl chován jako pracovní pes určený k lovu krys a hlodavců v textilních továrnách a dolech. Tato historie zanechala v jeho povaze nesmazatelnou stopu. Lov vyžadoval samostatné myšlení, rychlé rozhodování a nebojácnost před protivníkem, který byl mnohdy větší než pes sám. Tyto vlastnosti jsou v yorkshirském teriérovi zakódovány hluboko v genech a projevují se dodnes, ať už žije v moderním bytě ve městě nebo na venkově.

Inteligence yorkshirského teriéra se projevuje mnoha způsoby. Velmi rychle chápe nové povely a situace, dokáže si zapamatovat rutiny a zvyky svých majitelů a přizpůsobit jim své chování. Není výjimkou, že yorkshirský teriér přesně ví, kdy jeho pán vstane, kdy přijde domů nebo kdy nastane čas procházky, a reaguje na tyto okamžiky s předstihem. Tato schopnost čtení lidského chování je pozoruhodná a svědčí o vysoké míře empatie a vnímavosti, kterou toto plemeno disponuje.

Odvaha yorkshirského teriéra je legendární. Pes, který váží pouhé dva až tři kilogramy, se bez váhání postaví psovi desetkrát většímu, pokud se cítí ohrožen nebo pokud chrání svého majitele. Tato vlastnost je obdivuhodná, ale zároveň vyžaduje od majitele zodpovědný přístup a důslednou výchovu, aby se odvaha nestala zdrojem zbytečných konfliktů. Yorkshirský teriér totiž nemá přirozenou schopnost odhadnout reálné nebezpečí a jeho sebevědomí ho může přivést do situací, které by pro menšího psa mohly skončit nepříjemně.

Výchova tohoto psa je proto klíčovým tématem. Mnozí majitelé podlehnou jeho roztomilému vzhledu a začnou mu vše dovolovat, čímž nechtěně podporují jeho dominantní sklony. Yorkshirský teriér potřebuje jasná pravidla, konzistentní přístup a majitele, který mu dokáže být přirozenou autoritou, nikoliv sluhou. Pokud výchova selže, může se z tohoto jinak skvělého psa stát malý tyran, který štěká na každého kolemjdoucího, nerespektuje cizí lidi ani jiná zvířata a odmítá poslouchat jakékoliv povely.

Na druhou stranu, když je yorkshirský teriér správně vychován a socializován, stává se naprosto úžasným společníkem. Je věrný svému majiteli na každém kroku, miluje fyzický kontakt a blízkost, ale zároveň si zachovává svou nezávislost a hrdost. Nikdy není podlézavý ani servílní, vždy si udržuje určitou důstojnost, která je pro teriéry typická. Tato kombinace oddanosti a sebevědomí ho dělá výjimečným psem, se kterým je radost trávit čas.

Yorkshirský teriér se také vyznačuje výraznou zvídavostí. Vše nové ho okamžitě zajímá, rád prozkoumává okolí, čichá k neznámým předmětům a sleduje pohyb ve svém okolí. Tato zvídavost v kombinaci s inteligencí z něj dělá psa, který se rád učí nové věci a který ocení mentální stimulaci stejně jako fyzický pohyb. Výcvik, hry, hledání ukrytých pamlsků nebo agility jsou aktivity, které yorkshirskému teriérovi přinášejí velké uspokojení a zároveň posilují vztah mezi psem a majitelem.

Charakter yorkshirského teriéra je tedy fascinující mozaikou vlastností, které se na první pohled zdají být v rozporu s jeho malou postavou. Je to pes, který si zaslouží respekt a pochopení, nikoliv podceňování nebo přehlížení jeho přirozených potřeb.

Vhodný pro život v bytě

Yorkshire teriér je plemeno, které si získalo srdce milionů lidí po celém světě, a není se čemu divit. Tito malí společníci jsou totiž naprosto ideální pro život v bytě, a to hned z několika důvodů, které ocení každý, kdo žije v městském prostředí nebo v menším obytném prostoru. Yorkshire teriér patří mezi nejoblíbenější malá plemena právě proto, že se dokáže přizpůsobit i těm nejmenším bytům.

Jednou z největších předností tohoto plemene je jeho velikost. Dospělý yorkshire teriér váží zpravidla mezi dvěma a třemi kilogramy, přičemž jeho výška v kohoutku se pohybuje kolem dvaceti centimetrů. Díky těmto kompaktním rozměrům nezabírá v bytě prakticky žádné místo a nevyžaduje velký prostor pro pohyb uvnitř. Pes se cítí dobře i v malém garsoniérovém bytě, pokud mu majitel věnuje dostatek pozornosti a pravidelné venkovní procházky. Není tedy pravda, že by malý byt byl pro psa nevhodný – záleží především na tom, jak se majitel o svého čtyřnohého přítele stará.

Yorkshire teriér je rovněž znám tím, že téměř nebo vůbec nesrší, což je pro majitele bytů naprosto zásadní výhoda. Lidé, kteří trpí alergií na psí srst nebo jednoduše nechtějí mít po celém bytě chlupy, si mohou s tímto plemenem vydechnout. Jeho jemná, hedvábná srst se chová spíše podobně jako lidské vlasy – padá minimálně a nelepí se na nábytek, koberce ani oblečení. To samozřejmě neznamená, že by péče o srst yorkshirského teriéra byla jednoduchá – právě naopak. Pravidelné česání a úprava srsti jsou nezbytnou součástí péče o toto plemeno, a majitelé by měli počítat s tím, že budou svého psa pravidelně navštěvovat u psího kadeřníka, nebo se naučí srst upravovat sami doma.

Co se týče hlučnosti, yorkshire teriér je sice znám jako poměrně temperamentní a bdělý pes, který rád upozorní na každého příchozího, ale při správné výchově od štěněte lze jeho štěkání udržet na přijatelné míře. Majitelé v bytových domech by měli věnovat výchově zvýšenou pozornost, aby předešli případným konfliktům se sousedy. Výcvik tohoto plemene není nijak složitý – yorkshire teriér je inteligentní a učenlivý pes, který rád plní přání svého pána, pokud je výcvik veden důsledně a s láskou.

Dalším důvodem, proč je yorkshire teriér tak vhodný pro bytový život, jsou jeho pohybové nároky. Přestože jde o původně pracovní plemeno šlechtěné k lovu hlodavců v dolech a textilních továrnách severní Anglie, jeho dnešní pohybové potřeby jsou ve srovnání s většími plemeny relativně skromné. Dvě kratší procházky denně, doplněné o chvilky hry v bytě, mu zpravidla plně postačí k tomu, aby byl spokojený a psychicky vyrovnaný. Samozřejmě platí, že čím více pohybu a podnětů mu majitel poskytne, tím bude pes zdravější a šťastnější.

Yorkshirský teriér je také plemenem, které miluje lidskou společnost a nesnáší osamělost. V bytě, kde je majitel přítomen po větší část dne, se cítí jako ryba ve vodě. Je to pes, který se rád tiskne ke svému pánu, sedí mu na klíně a sleduje každý jeho pohyb. Tato vlastnost ho předurčuje ke společnosti seniorů, pracujících z domova nebo rodin, kde je vždy někdo přítomen. Dlouhodobé ponechání yorkshirského teriéra samotného v bytě může vést k separační úzkosti, která se projevuje nadměrným štěkáním, ničením předmětů nebo jinými nežádoucími projevy chování.

Pokud jde o soužití s ostatními obyvateli bytu, yorkshire teriér se obvykle dobře snáší s dětmi i s jinými domácími zvířaty, pokud byl od mládí správně socializován. Přes svou malou postavu má tento pes velkou osobnost a nebojí se ani mnohem větších psů, což někdy může být zdrojem problémů, ale zároveň svědčí o jeho odvaze a sebevědomí. Celkově vzato, yorkshire teriér je pro život v bytě jako stvořený – přináší svým majitelům radost, společnost a bezpodmínečnou lásku, aniž by kladl nepřiměřené nároky na prostor nebo péči.

Pravidelná péče o srst je nutná

Yorkshirský teriér, jak zní správné české označení tohoto oblíbeného plemene, patří mezi psy, jejichž srst vyžaduje skutečně soustavnou a pečlivou péči. Není to jen otázka estetiky, ale především zdraví a pohody samotného zvířete. Kdo se rozhodne přivítat tohoto malého společníka do svého domova, musí počítat s tím, že péče o jeho srst se stane každodenní součástí života. Srst yorkshirského teriéra je totiž svou strukturou velmi podobná lidským vlasům – roste nepřetržitě, nevypadává v klasickém slova smyslu a bez pravidelného kartáčování se velmi snadno zamotává do nepříjemných uzlů a splstí.

Základem správné péče je každodenní nebo přinejmenším každodruhý den prováděné kartáčování. Používat by se měl jemný kartáč s kovovými nebo přírodními štětinami, který šetrně projde celou délkou srsti od kořínků až po konečky. Pokud se péče zanedbá třeba jen na několik dní, mohou se v srsti vytvořit pevné uzly, jejichž rozčesávání je pak pro psa bolestivé a zdlouhavé. Někteří majitelé si myslí, že stačí srst pouze přehladit rukou, ale to rozhodně nestačí. Uzly se tvoří nejčastěji za ušima, v podpaží a v oblasti třísel, tedy na místech, kde dochází k největšímu tření při pohybu.

Koupání by mělo probíhat přibližně jednou za dva týdny, ideálně s použitím šamponu a kondicionéru určeného speciálně pro dlouhosrstá plemena nebo pro psy s jemnou srstí. Po koupeli je naprosto zásadní srst důkladně vysušit, a to nejlépe fénem na nízkou teplotu, přičemž je třeba srst zároveň rozčesávat, aby nevznikaly zmíněné uzly. Vlhká srst, která se nechá vyschnout samovolně, je ideálním prostředím pro vznik plísní a kožních problémů. Navíc mokrá a nerozčesaná srst se slepí mnohem snáze než srst suchá.

Velkou roli hraje také výběr správných přípravků. Na trhu existuje celá řada produktů určených právě pro yorkshirské teriéry nebo obecně pro psy s jemnou, hedvábnou srstí. Kondicionéry ve spreji usnadňují každodenní rozčesávání a zároveň chrání srst před lámáním a vysušením. Nikdy by se neměly používat lidské šampony ani kondicionéry, protože pH lidské pokožky a psí pokožky je odlišné, a takovéto přípravky by mohly způsobit podráždění nebo alergie.

Pravidelnou součástí péče je také stříhání srsti. Pokud majitel nechce nebo nemůže udržovat plnou délku srsti, která může u dospělého jedince dosahovat až k zemi, je naprosto v pořádku nechat srst zastřihnout do praktičtějšího, kratšího střihu, který se nazývá „puppy cut. Tento střih výrazně snižuje nároky na každodenní péči a zároveň psovi zajišťuje pohodlí při pohybu a hře. Stříhání by měl provádět zkušený psí kadeřník, takzvaný groomer, který zná specifika tohoto plemene a ví, jak s jemnou srstí zacházet.

Nesmí se zapomínat ani na oblast kolem očí a tlamy. Srst v těchto partiích se velmi rychle znečišťuje a může způsobovat podráždění nebo dokonce záněty. Pravidelné čištění a zastřihování srsti kolem očí je proto nutností, nikoli luxusem. Mnoho majitelů yorkshirských teriérů váže srst na hlavě do typického culíčku, který nejen hezky vypadá, ale především zabraňuje tomu, aby srst padala do očí a způsobovala slzení nebo záněty spojivek.

Péče o srst yorkshirského teriéra je tedy komplexní záležitostí, která zahrnuje každodenní kartáčování, pravidelné koupání, správné sušení, používání vhodných přípravků a pravidelné návštěvy groomera. Kdo je ochoten tento čas a energii investovat, odmění se mu pes s nádhernou, lesklou a zdravou srstí, která je jedním z nejcharakterističtějších znaků tohoto výjimečného plemene.

Náchylnost k zubním a kloubním problémům

Yorkshire teriér je bezpochyby jedním z nejroztomilejších a nejoblíbenějších malých plemen psů na světě, ale právě jeho miniaturní tělesná stavba s sebou přináší celou řadu zdravotních výzev, které by měl každý majitel tohoto chlupatého společníka dobře znát. Mezi ty nejčastější a zároveň nejzávažnější patří problémy se zuby a klouby, které mohou výrazně ovlivnit kvalitu života tohoto jinak živého a temperamentního pejska.

Zubní problémy jsou u yorkshire teriérů naprosto běžnou záležitostí, a to především kvůli jejich malé tlamičce, do které se musí vejít stejný počet zubů jako u mnohem větších plemen. Tento anatomický paradox způsobuje, že zuby jsou v tlamičce yorkšíra doslova namačkány jeden na druhý, čímž vznikají ideální podmínky pro usazování zubního kamene, rozvoj zánětu dásní a v pokročilejších případech i pro závažné parodontální onemocnění. Pokud se zubní problémy zanedbají, mohou vést nejen ke ztrátě zubů, ale také k šíření bakterií do krevního oběhu, což může ohrozit srdce, ledviny nebo játra.

Majitelé yorkshire teriérů by měli věnovat péči o zuby svého mazlíčka maximální pozornost už od útlého věku. Pravidelné čištění zubů speciálním psím kartáčkem a zubní pastou je naprosto nezbytné, ideálně každý den nebo alespoň několikrát týdně. Mnoho majitelů tuto povinnost podceňuje, protože jejich yorkšír nevykazuje žádné viditelné příznaky bolesti, přestože jeho tlamička může být v žalostném stavu. Psi totiž bolest velmi dobře skrývají, a proto je pravidelná veterinární prohlídka chrupu jednou z nejdůležitějších preventivních opatření, která by neměla být opomíjena.

Kromě zubních obtíží trpí yorkshire teriéři také na specifické kloubní problémy, přičemž nejznámějším a nejrozšířenějším je luxace pately, tedy vykloubení čéšky. Toto onemocnění se projevuje tím, že čéška vyklouzne ze své přirozené polohy v drážce stehenní kosti, což způsobuje psu bolest a charakteristické kulhání nebo přeskakování při chůzi. U yorkšírů se s tímto problémem setkáváme velmi často, protože jejich jemná kostní struktura a specifická anatomie zadních končetin k tomuto onemocnění přímo predisponuje.

Luxace pately se dělí do čtyř stupňů závažnosti, přičemž první stupeň bývá mírný a pes si na něj dokáže zvyknout bez výrazného omezení pohybu, zatímco čtvrtý stupeň je již natolik závažný, že vyžaduje chirurgický zákrok. Veterináři doporučují, aby majitelé yorkshire teriérů sledovali, zda jejich pes při pohybu občas nezvedá zadní nožičku nebo zda nepřeskakuje. Tyto nenápadné příznaky mohou být prvním varováním, že s klouby není něco v pořádku.

Dalším kloubním problémem, který se u yorkšírů vyskytuje, je Legg-Calvé-Perthesova choroba, onemocnění hlavice stehenní kosti, které vede k jejímu postupnému odumírání. Toto onemocnění se projevuje bolestí, kulháním a postupnou atrofií svalů postižené končetiny. Příčina není zcela objasněna, ale předpokládá se genetická predispozice, která je u malých plemen psů, včetně yorkshire teriéra, výrazně vyšší než u plemen velkých.

Prevence kloubních problémů spočívá především v udržování zdravé tělesné hmotnosti yorkšíra, protože každý gram navíc zbytečně zatěžuje jeho jemné klouby. Obézní yorkšír má výrazně vyšší riziko rozvoje kloubních onemocnění, a proto by strava měla být vždy pečlivě vyvážená a přizpůsobená věku a aktivitě konkrétního jedince. Pravidelný, ale přiměřený pohyb je také klíčový, přičemž je třeba vyvarovat se nadměrného skákání z výšek, jako jsou pohovky nebo postele, které mohou klouby zbytečně přetěžovat.

Celkově lze říci, že yorkshire teriér si svou lásku a oddanost svému majiteli zaslouží stejnou míru péče a pozornosti zpět, a to zejména v oblasti preventivní zdravotní péče zaměřené na zuby a klouby. Informovaný a zodpovědný majitel může výrazně přispět k tomu, aby jeho yorkšír prožil dlouhý, zdravý a šťastný život plný energie a radosti.

Yorkshirský teriér není jen pes, je to živoucí důkaz, že velká osobnost může být zabalena do malého, hedvábného těla. Kdo jednou pocítí jeho oddanost, pochopí, proč se říká, že srdce tohoto psa je větší než celý Yorkshire.

Rostislav Dvořáček

Oblíbený společník celebrit po celém světě

Yorkshire teriér si za posledních několik desetiletí vydobyl místo na výsluní mezi mazlíčky těch nejslavnějších osobností světa. Tato drobná, ale naprosto okouzlující psí rasa se stala symbolem luxusu, elegance a neodolatelného šarmu, který přitahuje celebrity z celého světa jako magnet. Není divu – yorkshire teriér v sobě spojuje nezdolnou povahu malého bojovníka s vizáží, která připomíná spíše živou hračku než psa s kořeny v anglických uhelných dolech.

Mezi nejznámější milovnice yorkshire teriérů patří bezesporu Paris Hilton, která svého čtyřnohého společníka nosila doslova všude – na přehlídky, do restaurací i na večírky. Právě Paris Hilton přispěla k tomu, že se yorkshire teriér stal v očích veřejnosti synonymem pro módní doplněk bohatých a slavných. Ačkoliv toto vnímání může být poněkud zkreslené, nelze popřít, že tato rasa si skutečně získala srdce nespočtu slavných osobností napříč celým světem.

Audrey Hepburn, jedna z největších ikon filmového plátna, milovala svého yorkshirského teriéra jménem Mr. Famous natolik, že ho vzala s sebou i na natáčení. Tento drobný čtyřnohý společník se dokonce mihne v jedné ze scén slavného filmu Sabrina. Hepburnin vztah k jejímu yorkshire teriérovi byl skutečně výjimečný a hluboce osobní, což jen potvrzuje, že tito psi mají schopnost vytvářet s lidmi neobyčejně silné citové pouto.

Britney Spears, Miley Cyrus, Hilary Duff – to jsou jen některá jména z dlouhého seznamu světových hvězd, které podlehly kouzlu tohoto plemene. Yorkshire teriér se tak stal jedním z nejpopulárnějších psích plemen v hollywoodských čtvrtích, kde ho lze potkat na procházkách v Beverly Hills stejně tak snadno jako na červeném koberci. Slavní majitelé těchto psů jim dopřávají to nejlepší – od luxusních psích salonů přes speciálně šité oblečky až po soukromé veterináře, kteří jsou k dispozici dvacet čtyři hodin denně.

Co ale celebrity na yorkshire teriérech tolik fascinuje? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Yorkshire teriér je totiž psem s obrovskou osobností uzavřenou v miniaturním těle. Je odvážný, zvídavý, oddaný a zároveň dostatečně nezávislý na to, aby si udržel určitou dávku tajemnosti. Tito psi nejsou jen pasivními ozdobami – mají svůj vlastní charakter, svůj vlastní rytmus a svůj vlastní způsob, jak dát najevo, co si myslí.

Slavní majitelé yorkshire teriérů velmi často přiznávají, že právě jejich pes jim poskytuje emocionální zázemí, které v hektickém světě showbyznysu těžko hledají jinde. Bezpodmínečná láska a věrnost, kterou yorkshire teriér svému páníčkovi dává, nemá v lidském světě srovnání. Mnohé celebrity otevřeně hovoří o tom, že jejich yorkshire teriér je pro ně zdrojem klidu, radosti a stability v jinak velmi turbulentním životě plném kamer, novinářů a neustálého tlaku veřejnosti.

Není bez zajímavosti, že yorkshire teriér se do světa slávy dostal i prostřednictvím sociálních sítí. Instagram a TikTok jsou doslova zaplaveny fotografiemi a videi těchto roztomilých psíků v náručí svých slavných majitelů. Někteří yorkshire teriéři mají na sociálních sítích více sledujících než mnohé celebrity samotné, což jen dokládá, jak silnou kulturní ikonu se toto plemeno stalo. Jejich hedvábná srst, živé oči a neodolatelný výraz přitahují pozornost kamer stejně přirozeně, jako by se pro to narodili.

Celý svět se tak opakovaně přesvědčuje o tom, že yorkshire teriér není jen módním výstřelkem ani pouhou ozdobou. Je to skutečný společník, věrný přítel a bytost s vlastní duší, která si dokáže získat srdce kohokoliv – ať už jde o světoznámou hvězdu nebo obyčejného člověka na druhém konci světa.

Průměrná délka života 12 až 16 let

Yorkshirský teriér, jak se toto malé plemeno správně nazývá, patří mezi psy s poměrně dlouhým životem, což je jedna z mnoha vlastností, která z něj dělá oblíbeného společníka pro miliony lidí po celém světě. Průměrná délka života yorkshirského teriéra se pohybuje mezi 12 a 16 lety, přičemž někteří jedinci se dožívají i vyššího věku, pokud jsou správně pečováni, pravidelně veterinárně kontrolováni a žijí v láskyplném prostředí. Tato skutečnost je pro mnoho majitelů zásadní, protože pes se stává součástí rodiny a jeho dlouhý život přináší roky radosti, zábavy a vzájemného porozumění.

Aby yorkshirský teriér dosáhl horní hranice svého přirozeného věku, je třeba věnovat pozornost několika klíčovým oblastem. Výživa hraje naprosto zásadní roli – malá tělesná schránka tohoto plemene klade specifické nároky na složení krmiva, přičemž je důležité volit kvalitní granule nebo stravu přizpůsobenou miniaturním plemenům. Přejídání může vést k obezitě, která výrazně zkracuje délku života a přináší s sebou celou řadu zdravotních komplikací, jako jsou problémy s klouby, srdcem nebo trávicím systémem.

Yorkshirský teriér je sice malý, ale rozhodně ne líný. Pravidelný pohyb a mentální stimulace jsou pro jeho zdraví nepostradatelné. Každodenní procházky, hry a interakce s majitelem udržují jeho tělo i mysl v dobré kondici. Přestože nevyžaduje hodiny intenzivního cvičení jako větší pracovní plemena, potřebuje dostatek podnětů, aby se nenudil a nevyvíjel nežádoucí chování.

Veterinární péče je dalším pilířem dlouhého a zdravého života. Pravidelné preventivní prohlídky, očkování, odčervování a kontroly zubů jsou záležitosti, které by žádný zodpovědný majitel neměl podceňovat. Yorkshirský teriér je totiž náchylný k určitým zdravotním problémům, mezi které patří zejména onemocnění zubů a dásní, luxace čéšky nebo problémy s játry. Včasná diagnostika a léčba mohou výrazně prodloužit a zkvalitnit život tohoto malého společníka.

Nesmírně důležitou roli hraje také psychická pohoda psa. Yorkshirský teriér je velmi citlivé a inteligentní zvíře, které silně lpí na svém majiteli. Stres, osamělost nebo nevhodné zacházení mohou negativně ovlivnit jeho imunitní systém a celkové zdraví. Naopak stabilní, láskyplné prostředí plné podnětů a pozornosti přispívá k tomu, že se pes cítí šťastně a jeho organismus lépe odolává nemocem.

Péče o srst yorkshirského teriéra, která je jednou z jeho nejcharakterističtějších vlastností, rovněž nepřímo ovlivňuje jeho zdraví. Pravidelné česání, koupání a stříhání zabraňují tvorbě uzlů, kožním problémům a infekci, které by mohly zbytečně zatěžovat organismus psa. Správně pečovaný yorkshirský teriér vypadá dobře a zároveň se i dobře cítí.

Genetika samozřejmě sehrává svou roli, a proto je důležité pořizovat štěně od prověřených a zodpovědných chovatelů, kteří dbají na zdraví rodičovských jedinců a nepřipouštějí ke křížení zvířata s dědičnými vadami. Takový přístup výrazně zvyšuje šanci, že váš yorkshirský teriér bude zdravý, vitální a dožije se těch krásných 14, 15 nebo dokonce 16 let po vašem boku.

Jeden z nejpopulárnějších psů světa

Yorkshirský teriér, jak zní správný český název tohoto rozkošného plemene, patří již desítky let mezi absolutní špičku popularity mezi domácími mazlíčky po celém světě. Toto drobné stvoření s hedvábnou srstí a odvahou lva si získalo srdce milionů lidí napříč všemi kontinenty a jeho popularita rozhodně nejeví žádné známky úpadku. Naopak, zájem o toto plemeno rok od roku roste a yorkshirský teriér se pravidelně umísťuje v první desítce nejoblíbenějších psích plemen na světě, přičemž v mnoha zemích obsazuje dokonce první nebo druhé místo.

Je zajímavé, že původ tohoto elegantního psa není zdaleka tak vznešený, jak by se mohlo na první pohled zdát. Yorkshirský teriér pochází z anglického hrabství Yorkshire, kde byl v 19. století chován dělnickými rodinami především jako pracovní pes určený k lovu hlodavců v textilních továrnách a dolech. Tehdy ještě nikdo netušil, že z tohoto skromného lovce potkanů se jednou stane jeden z nejžádanějších společenských psů na světě, mazlíček hollywoodských hvězd a symbol moderního městského životního stylu.

Přechod z pracovního psa na salónního miláčka byl postupný a fascinující. Viktoriánská éra přinesla obrovský zájem o chov psů jako koníčka a yorkshirský teriér velmi rychle zaujal aristokracii svým půvabným vzhledem a kompaktní velikostí. Jeho nádherná hedvábná srst, která může při správné péči dorůstat až na zem, se stala symbolem elegance a rafinovanosti. Barva srsti je charakteristická kombinací ocelově modré a zlatohnědé, přičemž každý jedinec nese tuto kombinaci v trochu jiném odstínu a rozložení, což každého psa dělá jedinečným.

Co se týče charakteru, yorkshirský teriér je skutečným paradoxem přírody. Přes svou miniaturní postavu, kdy dospělý jedinec váží zpravidla mezi dvěma a třemi kilogramy, disponuje temperamentem a odvahou, která by mohla závidět i mnohem větší plemena. Je to pes plný energie, zvědavosti a nezdolné odvahy. Nebojí se konfrontace s mnohem většími psy a jeho sebevědomí nemá prakticky žádné meze. Majitelé yorkshirských teriérů velmi dobře vědí, že jejich malý čtyřnohý přítel si je naprosto jistý svou vlastní velikostí a důležitostí, bez ohledu na to, co si o tom myslí okolní svět.

Inteligence tohoto plemene je další z jeho výrazných předností. Yorkshirský teriér se učí velmi rychle a je schopen zvládnout celou řadu povelů a triků, pokud výcvik probíhá důsledně, trpělivě a s pozitivní motivací. Tvrdé metody výcviku jsou u tohoto plemene naprosto nevhodné a kontraproduktivní, protože yorkšír je pes s vlastní vůlí a silným charakterem, který se nechá přesvědčit mnohem lépe pamlskem a pochvalou než nátlakem.

Důvodem mimořádné popularity tohoto plemene v moderní době je bezesporu také jeho velikost. V době, kdy stále více lidí žije v městských bytech a nemá možnost poskytnout psovi velkou zahradu, představuje yorkshirský teriér ideální řešení. Tento malý pes se dokáže výborně přizpůsobit životu v bytě, nepotřebuje rozsáhlé prostory a jeho pohybové nároky lze uspokojit i kratšími procházkami v městském prostředí. To z něj dělá ideálního společníka pro seniory, singles žijící ve městech i rodiny s dětmi, které nemají přístup k velkému venkovnímu prostoru.

Péče o yorkshirského teriéra však rozhodně není bez nároků. Jeho nádherná srst vyžaduje pravidelné kartáčování, ideálně každý den, aby se předešlo zamotávání a tvorbě uzlíků. Majitelé, kteří nechtějí věnovat tolik času péči o srst, nechávají své psy pravidelně stříhat, přičemž takzvaný yorkšírský střih je jedním z nejznámějších psích účesů vůbec. Kromě péče o srst je třeba věnovat pozornost také zubnému zdraví, protože yorkšíři jsou poměrně náchylní na zubní problémy, a pravidelné čištění zubů by mělo být součástí každodenní rutiny každého zodpovědného majitele.

Přes veškeré nároky na péči zůstává yorkshirský teriér jedním z nejoblíbenějších psů planety a jeho místo v srdcích milionů lidí je zcela nezpochybnitelné. Kombinace rozkošného vzhledu, živého temperamentu, oddané povahy a praktické velikosti vytváří plemeno, které jednoduše nemá mnoho konkurentů. Ať už žijete v malém městském bytě nebo ve venkovském domě se zahradou, yorkšír se dokáže přizpůsobit a stát se vaším nejlepším přítelem, věrným společníkem a neúnavným zdrojem radosti a zábavy každý den.