Rajčata na dva výhony: větší plody s menší námahou

Proč omezit rajče na dva výhony

Pěstování rajčat patří mezi nejoblíbenější zahradnické činnosti, a to nejen proto, že výsledkem jsou lahodné plody, ale také proto, že celý proces přináší spoustu radosti a uspokojení. Jednou z metod, která si v posledních letech získává stále více příznivců, je pěstování rajčat na dva výhony. Tato technika vychází z jednoduchého principu – místo toho, aby rostlina věnovala svou energii do tvorby desítek postranních výhonů, soustředí veškeré živiny a sílu do dvou hlavních stonků. A právě v tom tkví celé kouzlo tohoto přístupu.

Rajče je rostlina, která má přirozenou tendenci větvit se do všech stran. Každý listový záhyb produkuje takzvaný pasynok, tedy postranní výhon, který se bez zásahu zahradníka rychle rozvine v plnohodnotný stonek. Pokud necháte rajče růst zcela volně, brzy se z něj stane hustý keř plný listů, stonků a květenství. Na první pohled to může vypadat slibně, ale realita bývá jiná. Rostlina, která musí zásobovat příliš mnoho výhonů, nemá dostatek energie na tvorbu kvalitních plodů. Plody pak bývají menší, méně sladké a zrají pomaleji.

Omezení na dva výhony proto není samoúčelné. Jde o vědomý zásah, který zahradník provádí ve prospěch samotné rostliny. Jeden výhon tvoří hlavní stonek, druhý pak vzniká z prvního pasynku pod prvním květenstvím. Tento druhý výhon je zpravidla nejsilnější a nejlépe vyvinutý ze všech postranních výhonů, a proto je ideálním kandidátem pro zachování. Všechny ostatní pasynky se pravidelně odstraňují, nejlépe v ranních hodinách, kdy jsou ještě malé a jejich odstranění je pro rostlinu nejméně stresující.

Výhody tohoto způsobu pěstování jsou mnohostranné. Především dochází k výraznému zlepšení kvality plodů. Rajčata pěstovaná na dva výhony bývají větší, šťavnatější a mají výraznější chuť. Rostlina totiž může veškeré živiny, které přijímá z půdy, soustředit do omezeného počtu plodů, a ty pak dosahují svého plného potenciálu. Zahradníci, kteří tuto metodu vyzkoušeli, velmi často uvádějí, že rozdíl v chuti je opravdu znatelný a že by se k původnímu způsobu pěstování jen těžko vraceli.

Dalším důvodem, proč omezit rajče na dva výhony, je lepší vzdušnost celé rostliny. Hustě větvené rajče vytváří ideální podmínky pro rozvoj houbových chorob, jako je plíseň bramborová nebo alternariová skvrnitost. Vzduch se mezi hustými větvemi špatně cirkuluje, listy déle zasychají po dešti a vlhkost podporuje šíření patogenů. Naproti tomu rostlina vedená na dva výhony je vzdušná, přehledná a snáze se ošetřuje. Postřiky fungicidy, pokud jsou vůbec nutné, pronikají lépe ke všem částem rostliny a jejich účinnost je vyšší.

Nezanedbatelnou výhodou je také snadnější opěrování a vedení rostliny. Dva výhony lze jednoduše přivázat ke kůlům nebo navléknout na svislé šňůry, aniž by zahradník musel řešit spleti desítek větví. Celková práce s rostlinou je přehlednější a méně časově náročná. To ocení zejména ti, kteří pěstují rajčata ve skleníku nebo fóliovníku, kde je prostor omezený a každý centimetr hraje roli.

Pěstování na dva výhony také urychluje dozrávání plodů. Protože rostlina netříští energii do zbytečných vegetativních částí, může se plně soustředit na generativní fázi, tedy na tvorbu a zrání plodů. V praxi to znamená, že první rajčata dozrají dříve a celá sklizeň je kompaktnější. To je zvláště důležité v oblastech s kratší vegetační sezonou, kde každý týden navíc hraje zásadní roli.

Je také důležité zmínit, že tato metoda klade určité nároky na pravidelnost a pozornost zahradníka. Pasynky je třeba odstraňovat průběžně, ideálně každých pět až sedm dní. Pokud zahradník zanedbá tuto péči a pasynky se příliš rozrostou, jejich odstranění způsobí rostlině větší stres a zanechá větší rány, které mohou být vstupní branou pro choroby. Proto je klíčové udržovat pravidelný rytmus a nezanedbávat kontroly.

Celkově vzato, omezení rajčete na dva výhony je metodou, která přináší prokazatelné výsledky a která vychází z pochopení přirozených potřeb rostliny. Nejde o žádnou módní výstřelku, ale o osvědčený zahradnický postup, který generace zkušených pěstitelů předávají dál. Kdo jej jednou vyzkouší a uvidí výsledky, málokdy se vrátí ke starým zvyklostem.

Výběr vhodných odrůd pro tento způsob

Pokud se rozhodnete pěstovat rajčata metodou dvou výhonů, je naprosto zásadní věnovat dostatečnou pozornost výběru správné odrůdy. Ne každé rajče se totiž pro tento způsob hodí stejně dobře a volba nevhodné odrůdy může celou snahu zkomplikovat nebo výrazně snížit výslednou sklizeň. Základní pravidlo říká, že pro pěstování na dva výhony jsou nejvhodnější indeterminantní odrůdy, tedy takové, které rostou průběžně po celou sezónu a nevytvářejí přirozené ukončení růstu. Tyto odrůdy mají přirozenou tendenci tvořit bohatou vegetaci, a právě proto je nutné je usměrňovat a omezovat, aby veškerá energie rostliny směřovala do plodů a ne do zbytečného množství listů a výhonů.

Mezi nejoblíbenější odrůdy pro tento způsob pěstování patří například San Marzano, která je proslulá svými podlouhlými masitými plody s výbornou chutí. Tato italská odrůda reaguje na vedení na dva výhony velmi dobře a odměňuje pěstitele bohatou a rovnoměrnou úrodou. Podobně se osvědčila odrůda Brandywine, která sice patří mezi starší, takzvané dědičné odrůdy, ale její chuťové vlastnosti jsou natolik výjimečné, že si ji mnozí zkušení zahrádkáři nedokáží představit ve svém záhonu jinak. Vedení na dva výhony u Brandywine pomáhá zvládat její přirozenou bujnost a zabraňuje tomu, aby rostlina zbytečně plýtvala silami.

Velmi dobře se pro tento způsob hodí také odrůdy jako Black Krim nebo Cherokee Purple, tedy tmavě zbarvená rajčata s výraznou chutí a vysokým obsahem antioxidantů. Tato rajčata jsou sice náročnější na péči, ale vedení na dva výhony jim pomáhá lépe vzdorovat houbovým chorobám, protože rostlina je vzdušnější a listy rychleji osychají po dešti nebo zalévání. Právě dostatečná vzdušnost je jedním z vedlejších přínosů tohoto způsobu pěstování, a proto odrůdy náchylné na plísně z něj profitují obzvláště výrazně.

Pro pěstitele, kteří preferují větší plody, jsou skvělou volbou odrůdy typu beefsteak, například Costoluto Genovese nebo různé šlechtěné varianty velkoplodých rajčat. Tyto odrůdy tvoří velmi silné rostliny s mohutným kořenovým systémem a bez důsledného vedení na omezený počet výhonů by se jejich plody vyvíjely nerovnoměrně a zrání by bylo roztříštěné do příliš dlouhého období. Naopak při vedení na dva výhony dochází ke koncentraci živin a vody do menšího počtu plodů, což se projeví jejich větší hmotností a výrazně lepší chutí.

Je třeba zdůraznit, že determinantní odrůdy, tedy takzvaná keříčková rajčata, nejsou pro tento způsob vhodné. Tato rajčata mají přirozený růstový program, který je ukončen po dosažení určité výšky, a jejich architektura prostě nepočítá s tím, že by byla vedena jako dvoustéblová rostlina. Pokud byste se o to přesto pokusili, pravděpodobně byste narušili přirozený vývoj rostliny a sklizeň by byla zklamáním.

Při výběru odrůdy je také dobré přihlédnout k místním klimatickým podmínkám. V chladnějších oblastech nebo při pěstování ve skleníku se osvědčují odrůdy se střední dobou zrání, zatímco v teplejších regionech lze bez obav sáhnout i po odrůdách s delší vegetační dobou, které pak při vedení na dva výhony stihnou plně dozrát ještě před příchodem podzimních mrazíků. Zkušení pěstitelé doporučují vyzkoušet každý rok jednu nebo dvě nové odrůdy vedle osvědčených, protože jen tak lze postupně sestavit vlastní sbírku rajčat, která v daných podmínkách a při tomto způsobu pěstování podávají nejlepší výsledky.

Kdy začít s formováním rostliny

Správné načasování je při formování rajčat naprosto klíčové. Mnoho pěstitelů dělá tu chybu, že buď začnou příliš brzy, kdy je rostlina ještě příliš malá a křehká, nebo naopak příliš pozdě, kdy už se keř rozrostl do nepřehledné změti výhonů a listů. Oba extrémy přinášejí zbytečné komplikace a mohou negativně ovlivnit celkovou úrodu.

První formovací zásahy by měly přijít přibližně dva až tři týdny po přesazení sazenic na jejich definitivní stanoviště. V tuto dobu je rostlina dostatečně zakořeněná, přizpůsobila se novým podmínkám a začíná aktivně růst. Zasahovat dříve by mohlo zbytečně stresovat ještě nezaplněný kořenový systém, který potřebuje veškerou energii na uchycení v novém substrátu.

Pokud pěstujete rajčata ve skleníku, kde je prostředí stabilnější a teplejší, může formování začít o něco dříve než u rostlin pěstovaných venku. Venkovní rajčata jsou vystavena výkyvům teplot a větru, takže potřebují trochu více času na stabilizaci před prvním zásahem. Obecně platí, že rostlina by měla mít při prvním formování výšku přibližně dvacet až třicet centimetrů a měla by být viditelně vitální, s tmavě zeleným listovím a pevným stonkem.

Při pěstování na dva výhony je základním krokem výběr a ponechání jednoho silného postranního výhonu, který vyrůstá těsně pod prvním květním trsy. Tento výhon se stane druhým hlavním výhonem vedle původního vrcholového. Veškeré ostatní postranní výhony, takzvané zálistky, je nutné pravidelně odstraňovat, a to nejlépe tehdy, kdy jsou ještě malé, ideálně do délky pěti centimetrů. Čím jsou zálistky menší v okamžiku odstraňování, tím menší rána na rostlině vznikne a tím rychleji se zahojí.

Důležité je také sledovat, jak rychle rostlina roste a jak intenzivně tvoří nové zálistky. V období největšího letního růstu, kdy jsou teploty vysoké a dny dlouhé, může být potřeba kontrolovat rostlinu i dvakrát týdně. Zálistky dokáží v teplém počasí vyrůst překvapivě rychle a pokud je přehlédnete, mohou se z nich stát silné výhony, jejichž odstranění pak způsobí rostlině výrazný stres a zanechá velkou ránu náchylnou k infekci.

Práci s formováním je vždy nejlepší provádět za suchého a slunečného počasí, nejlépe dopoledne, aby rány na rostlině stihly do večera uschnout a nezůstaly vlhké přes noc. Vlhkost je totiž ideálním prostředím pro rozvoj houbových chorob, které mohou rychle poškodit celou rostlinu. Pokud odstraňujete silnější zálistky, je vhodné použít čistý a ostrý nůž nebo zahradnické nůžky, které jste předtím vydezinfikovali. U malých zálistků postačí jednoduché odlomení prsty.

Celý proces formování na dva výhony je třeba vnímat jako kontinuální péči, nikoli jako jednorázový zásah. Začíná se brzy po přesazení a pokračuje prakticky po celou dobu vegetace, až do chvíle, kdy se blíží konec sezóny a je třeba rostlinu zastřihnout, aby dozrály všechny nasazené plody. Pravidelnost a pozornost jsou v tomto ohledu naprosto nezastupitelné a rozhodují o tom, zda vaše rajčata ponesou bohatou úrodu kvalitních plodů, nebo zda se jejich energie rozplyne do zbytečného bujení listové hmoty.

Jak správně identifikovat hlavní výhony

Každý, kdo se pustí do pěstování rajčat metodou na dva výhony, narazí dříve nebo později na zásadní otázku – jak vlastně poznat, který výhon je ten správný a který je třeba odstranit. Zdá se to jednoduché, ale v praxi dokáže tato zdánlivě banální věc způsobit pěstitelům nemalé potíže, zvláště pokud s touto technikou teprve začínají.

Srovnání metod pěstování rajčat: dva výhony vs. jeden výhon vs. volný růst

Parametr	Pěstování na dva výhony	Pěstování na jeden výhon	Volný růst (bez zastřihování)
Počet ponechaných výhonů	2	1	4–8 a více
Průměrný výnos na rostlinu (kg)	5–8 kg	3–5 kg	4–7 kg
Průměrná hmotnost plodu (g)	150–250 g	180–280 g	80–150 g
Hustota výsadby (rostliny/m²)	2–3	3–4	1–2
Náročnost na zastřihování	Střední (1× týdně)	Vysoká (2× týdně)	Žádná
Potřeba opory (výška tyče)	150–180 cm	150–200 cm	80–120 cm
Riziko plísně šedé (Botrytis)	Nízké	Velmi nízké	Vysoké
Doba zrání prvních plodů (dny od výsadby)	60–75 dní	55–70 dní	70–90 dní
Vhodnost pro skleník	Velmi vhodné	Velmi vhodné	Méně vhodné
Vhodnost pro venkovní záhon	Vhodné	Vhodné	Velmi vhodné
Spotřeba vody (l/rostlinu/týden)	3–5 l	2–4 l	5–8 l
Doporučené odrůdy	Beefsteak, Brandywine	Moneymaker, Stupické	Cherry, Tumbling Tom

Rajče je rostlina, která má přirozenou tendenci větvit se a vytvářet celou řadu postranních výhonů, takzvaných pasynků. Tyto pasynky vyrůstají z paždí listů, tedy z místa, kde se list připojuje ke stonku. Hlavní výhon je vždy ten centrální, přímý stonek, který roste přímo nahoru od kořenů. Je to páteř celé rostliny a právě on nese základní strukturu, na níž jsou připevněny listy, květy a nakonec i plody.

Při metodě pěstování na dva výhony ponecháváme kromě tohoto hlavního stonku ještě jeden silný postranní výhon, který se stává druhým rovnocenným ramenem rostliny. Tento druhý výhon se vybírá zpravidla jako první silný pasynok, který vyroste těsně pod prvním květním trsy nebo přímo v paždí listu pod ním. Jde o výhon, který je dostatečně vitální, má pevnou strukturu a roste energicky. Právě jeho síla a zdravý vzhled jsou klíčovými ukazateli toho, že jde o správnou volbu.

Aby bylo možné správně identifikovat oba hlavní výhony, je důležité pravidelně rostlinu prohlížet, a to nejlépe každý druhý nebo třetí den, zvláště v době intenzivního růstu. Pasynky totiž rostou překvapivě rychle a pokud je necháme bez povšimnutí příliš dlouho, mohou dorůst do velikosti, kdy jejich odstranění rostlinu zbytečně stresuje. Ideální čas pro identifikaci a případné odstraňování nežádoucích výhonů je ráno, kdy je rostlina svěží a řezy se lépe hojí.

Při pohledu na rostlinu shora dolů si nejprve všimneme centrálního stonku – ten je vždy nejsilnější a nejpřímější. Roste přímo vzhůru a je snadno rozpoznatelný. Veškeré ostatní výhony, které z něj vybíhají do stran, jsou pasynky. Z těchto postranních výhonů ponecháváme pouze jeden, a to ten, který je nejblíže vrcholu rostliny nebo ten, který se nachází těsně pod prvním květním trsem. Tento výhon bude od určitého okamžiku růst stejně energicky jako hlavní stonek a bude třeba ho vést po tyči nebo provázku stejným způsobem.

Důležité je také naučit se rozlišovat skutečný výhon od listu. Začátečníci někdy omylem odstraní list místo pasynku, nebo naopak nechají pasynok růst v domnění, že jde o list. Výhon roste vždy z paždí listu, tedy z úhlu mezi stonkem a listem, a má od samého začátku jiný charakter než list samotný – je tužší, přímější a jeho špička směřuje vzhůru.

Pokud si nejste jisti, zda jde o výhon nebo list, počkejte několik dní. Výhon začne rychle nabývat na velikosti a jeho charakter se stane zřejmým. Nikdy neodstraňujte část rostliny, o které nejste stoprocentně přesvědčeni, že jde o nežádoucí pasynok. Zbytečné poranění rostliny může vést ke vstupu chorob a celkovému oslabení.

Při správné identifikaci hlavních výhonů hraje roli také celkový zdravotní stav rostliny. Pokud je rajče oslabené, nemocné nebo trpí nedostatkem živin, může být obtížné určit, který výhon je skutečně silný a perspektivní. V takovém případě je nejlepší nejprve vyřešit základní pěstitelské problémy a teprve poté přistoupit k formování rostliny do dvou výhonů.

Odstranění postranních výhonů neboli zálistků

Péče o rajčata zahrnuje celou řadu úkonů, přičemž jedním z těch nejdůležitějších je pravidelné odstraňování postranních výhonů, kterým zahradníci říkají zálistky. Jde o výhony, které vyrůstají v paždí listů, tedy přesně v místě, kde se list připojuje ke stonku. Pokud je necháme volně růst, rajče se začne větví do mnoha směrů a místo energie do plodů investuje veškerou svou sílu do tvorby nové zelené hmoty. Výsledkem bývá bujná, ale málo plodná rostlina, která navíc špatně provětrává a je náchylnější k houbovým chorobám.

Při pěstování rajčat na dva výhony se zálistky odstraňují téměř všechny, s výjimkou jediného. Tento jeden zálistek se záměrně ponechá a stane se druhým hlavním výhonem rostliny. Nejčastěji se vybírá první zálistek vyrůstající těsně pod prvním květním trsem, protože je dostatečně silný, dobře zásobený živinami a vytváří symetrický tvar celé rostliny. Oba výhony se pak vedou souběžně nahoru, každý přivázaný ke své opoře, ať už jde o kůl, provázek nebo drátěnou konstrukci.

Zálistky je třeba odstraňovat pravidelně, ideálně každých pět až sedm dní, protože rostou velmi rychle, zvláště za teplého a vlhkého počasí. Malé zálistky do délky přibližně dvou až tří centimetrů lze jednoduše vyštípnout prsty, přičemž rána se zahojí rychle a bez komplikací. Větší zálistky je lepší odříznout ostrým nožem nebo zahradními nůžkami, které by měly být předem vydezinfikovány, aby se předešlo přenosu chorob z rostliny na rostlinu. Trhání větších zálistků se nedoporučuje, protože může dojít k roztržení pletiva a vzniku větší rány, která se hůře hojí a může být vstupní branou pro patogeny.

Zálistky nikdy neodrůstejte do délky přes pět centimetrů, protože čím jsou větší, tím více energie z rostliny odčerpaly a tím větší rána po jejich odstranění vznikne. Zkušení zahradníci chodí mezi rajčata pravidelně a zálistky odstraňují průběžně, takže se situace nikdy nevymkne kontrole. Začátečníci někdy váhají, zda zálistek nebo hlavní výhon správně identifikují, ale s trochou praxe to přijde samo. Zálistek vyrůstá vždy šikmo z paždí listu, zatímco hlavní výhon pokračuje přímým směrem vzhůru.

V rámci způsobu pěstování rajčat s omezením na dva hlavní výhony je disciplína při odstraňování zálistků naprosto klíčová. Každý přehlédnutý zálistek se může velmi rychle proměnit v plnohodnotný výhon, který začne soutěžit s oběma hlavními stonky o živiny, vodu i světlo. Rostlina pak ztrácí svůj přehledný tvar a zahradník ztrácí přehled o tom, kde vlastně hlavní výhony jsou. Navíc hustota listů se zvyšuje, vzduch mezi větvemi hůře cirkuluje a podmínky pro rozvoj plísní a dalších chorob se rapidně zlepšují, což je přesně to, čemu se chceme vyhnout.

Je důležité si uvědomit, že zálistky nejsou škůdci v pravém slova smyslu. Jsou přirozenou součástí růstu rajčete a rostlina je tvoří jako součást své strategie přežití a rozmnožování. My jako pěstitelé jim ale dáváme jiný směr a říkáme rostlině, kam má svou energii investovat. Tím, že omezíme počet výhonů na dva, dosáhneme toho, že plody jsou větší, dříve dozrávají a celková sklizeň bývá přehlednější a soustředěnější do kratšího časového úseku, což ocení zejména ti, kteří rajčata zpracovávají ve větším množství najednou.

Pravidelné prohlídky rostlin jsou základem úspěchu a zkušený pěstitel pozná zálistek na první pohled. Stačí se podívat do každého paždí listu a hned je jasné, zda tam něco nového vyrůstá. Odstraňování zálistků je sice rutinní práce, ale přináší hmatatelné výsledky v podobě zdravých, silných a bohatě plodících rostlin, které jsou radostí pro každého, kdo se o ně s láskou stará.

Opěrná konstrukce pro dva výhony

Pokud se rozhodnete pěstovat rajčata na dva výhony, musíte počítat s tím, že rostliny budou potřebovat spolehlivou a dostatečně pevnou oporu. Dva hlavní výhony totiž znamenají větší listovou plochu, více plodů a celkově robustnější rostlinu, která bez kvalitní konstrukce jednoduše nemůže správně růst. Zatímco při pěstování na jeden výhon si mnozí zahrádkáři vystačí s jednoduchým bambusovým tyčem nebo jutovým provázkem přivázaným ke střeše skleníku, při vedení dvou výhonů je nutné celý systém opěrné konstrukce promyslet důkladněji.

Základním principem je zajistit každému výhonu samostatnou oporu, aby se oba výhony mohly volně rozvíjet bez vzájemného překážení. Nejčastěji se v praxi používá systém dvou svislých provázků nebo tyčí, přičemž každý provázek je určen pro jeden výhon. Tyto provázky jsou zpravidla upevněny nahoře ke konstrukci skleníku nebo k horizontálně natažené drátěné lince a dole jsou buď zastrčeny do půdy, nebo lehce přivázány ke spodní části stonku. Rostlina se pak kolem provázku postupně obtáčí nebo se k němu přivazuje měkkými úvazky zhruba každých dvacet až třicet centimetrů, jak výhon roste.

V podmínkách venkovního pěstování, kde není k dispozici skleníková konstrukce, se velmi osvědčily dřevěné nebo kovové kůly zapuštěné pevně do země. Ideální je použít dva kůly na jednu rostlinu, každý pro jeden výhon, přičemž kůly by měly mít výšku alespoň sto osmdesát až dvě stě centimetrů nad zemí, protože rajčata pěstovaná na dva výhony mohou dosáhnout značné výšky. Mezi kůly lze natáhnout horizontální drátky nebo jutový provázek ve výškách přibližně padesát, sto a sto padesát centimetrů, čímž vznikne jakási mřížová struktura, která výhonům nabízí oporu v několika bodech najednou.

Velmi oblíbenou variantou, zejména ve větších zahradách nebo na záhonech s více rostlinami, je systém řadové opěrné konstrukce. Podél celého záhonu se na obou koncích zapustí silné kůly, mezi nimiž se napnou dráty nebo pevné provázky ve více výškových úrovních. Každá rostlina pak dostane přiděleny dva svislé provázky, přivázané k horizontálním drátům, a výhony se k nim průběžně přivazují nebo obtáčejí. Tento systém je nejen praktický, ale také umožňuje snadnější přístup k rostlinám při zastřihávání, ošetřování nebo sklizni.

Při výběru materiálu pro opěrnou konstrukci je důležité myslet na odolnost vůči povětrnostním podmínkám. Dřevěné kůly by měly být ošetřeny proti vlhkosti, kovové konstrukce by měly být pozinkovány nebo jinak chráněny před rzí. Jutové provázky jsou přírodní a šetrné k rostlinám, ale je třeba počítat s tím, že po jedné sezóně bývají natolik opotřebované, že je nutné je vyměnit. Naproti tomu plastové nebo nylonové provázky vydrží déle, ale mohou při nevhodném přivázání poranit jemné stonky.

Klíčovým momentem při budování opěrné konstrukce pro dva výhony je její instalace ještě před výsadbou nebo bezprostředně po ní, nikoliv až tehdy, kdy rostliny začnou padat. Pozdní instalace opory totiž přináší riziko poranění kořenů při zarážení kůlů do země a také zbytečný stres pro rostliny, které mezitím rostly bez podpory. Správně postavená a včas připravená konstrukce je základem úspěšného pěstování rajčat na dva výhony a výrazně přispívá k tomu, aby rostliny podávaly maximální výkon po celou sezónu.

Pravidelné zaštipování pro kontrolu růstu

Zaštipování patří mezi nejdůležitější pěstitelské úkony, bez kterého se při pěstování rajčat na dva výhony prostě neobejdete. Jde o systematickou práci, která vyžaduje pravidelnost a určitou dávku trpělivosti, ale výsledky za to rozhodně stojí. Pokud chcete skutečně zvládnout způsob pěstování rajčat s omezením na dva hlavní výhony, musíte si zaštipování doslova zamilovat a provádět ho s takovou pravidelností, jakou si rajčata zaslouží.

Základní princip spočívá v tom, že rostlině ponecháte pouze dva silné výhony, které povedete od samého začátku vegetace. Veškeré ostatní výhony, které se tvoří v paždí listů, je nutné včas odstraňovat. Čím dříve zaštipování provedete, tím méně energie rostlina zbytečně spotřebuje na tvorbu nežádoucích výhonů. Ideální je zasahovat tehdy, kdy jsou postranní výhony dlouhé přibližně dva až tři centimetry. V takovém případě je lze snadno odlomit prsty, aniž byste museli sahat po nůžkách nebo noži.

Pokud zaštipování zanedbáte a necháte postranní výhony narůst do větší délky, situace se zkomplikuje. Jednak musíte použít ostrý nástroj, jednak vznikají větší rány, které jsou náchylnější k různým chorobám a infekcím. Rány po zaštipování je vhodné nechat na vzduchu, aby se co nejrychleji zahojily, a v žádném případě je nezakrývejte zeminou ani jinými materiály. Při práci s nástrojem dbejte na jeho dezinfekci, protože rajčata jsou citlivá na přenos virových onemocnění z rostliny na rostlinu.

Frekvence zaštipování závisí na aktuálním počasí a na tom, jak rychle rostliny rostou. V teplých a slunečných obdobích, kdy rajčata doslova explodují růstem, je nutné kontrolovat rostliny klidně každé tři až čtyři dny. V chladnějším počasí nebo při nedostatku světla se postranní výhony tvoří pomaleji, přesto si pravidelné prohlídky nevynechávejte. Zanedbání jediného týdne může znamenat, že budete muset odstraňovat výhony, které jsou již příliš velké a jejichž odstranění rostlinu zbytečně stresuje.

Při pěstování rajčat na dva výhony je klíčové správně identifikovat, které výhony ponecháte a které odstraníte. Hlavní výhon je ten, který vyrůstá přímo ze středu rostliny, a druhý výhon je ten, který se tvoří z prvního silného paždí listu pod prvním květenstvím. Tento druhý výhon je nutné od samého počátku vědomě podporovat a nechat ho volně růst, zatímco všechny ostatní postranní výhony průběžně odstraňujete. Tím zajistíte, že energie rostliny bude rovnoměrně rozdělena mezi oba ponechané výhony, což se pozitivně projeví na kvalitě i množství sklizených plodů.

Mnoho pěstitelů dělá chybu v tom, že zaštipují pouze tehdy, když si vzpomenou nebo když mají čas. Jenže rajčata rostou rychle a nečekají. Pokud si chcete skutečně udržet kontrolu nad růstem rostlin a zachovat způsob pěstování rajčat s omezením na dva hlavní výhony, musíte si zaštipování zařadit do pravidelného týdenního harmonogramu. Nejlépe funguje, když si vyberete konkrétní den v týdnu, kdy se rajčatům věnujete, kontrolujete jejich stav a provádíte veškeré potřebné úpravy včetně zaštipování.

Důležité je také vědět, kdy zaštipování ukončit. Na konci vegetační sezóny, přibližně čtyři až šest týdnů před prvními očekávanými mrazíky, je vhodné zaštípnout i samotné vrcholky obou ponechaných výhonů. Tímto zásahem zastavíte další růst rostliny a přimějete ji soustředit veškerou zbývající energii do dozrávání plodů, které jsou již na výhonech nasazeny. Výsledkem je, že i plody nasazené v pozdějším období mají šanci dozrát dříve, než je ukončí podzimní chlad.

Pravidelné zaštipování tedy není jen o odstraňování nežádoucích výhonů. Je to způsob, jakým komunikujete s rostlinou, jakým ji vedete a jakým ji pomáháte dosáhnout maximálního výkonu v rámci vámi zvoleného způsobu pěstování. Rajčata pěstovaná na dva výhony s důsledným zaštipováním jsou zpravidla zdravější, lépe provzdušněná a přinášejí plody vyšší kvality než rostliny ponechané přirozenému, nekontrolovanému růstu.

Zálivka a hnojení při intenzivním pěstování

Při pěstování rajčat na dva výhony je zálivka jedním z nejdůležitějších faktorů, který rozhoduje o celkovém výsledku sklizně. Rostlina, která je vedena na dva hlavní výhony, má výrazně větší listovou plochu než klasicky pěstované jednovýhonové rajče, a proto její potřeba vody roste úměrně s tím, jak se výhony rozvíjejí. Zálivku je nutné přizpůsobit aktuálnímu stavu rostliny, teplotě prostředí a fázi vegetace. Chyby v zálivce se projeví velmi rychle – přemokření vede k hnilobě kořenů a šíření plísní, zatímco nedostatek vody způsobuje praskání plodů a odpadávání květů.

V praxi se osvědčilo zalévat rajčata vedená na dva výhony pravidelně a rovnoměrně, nikoli nárazově. Nepravidelná zálivka je jednou z nejčastějších příčin fyziologické poruchy zvané vrcholová hniloba plodů, která se projevuje tmavými skvrnami na spodní části rajčat. Tato porucha nesouvisí přímo s nedostatkem vápníku v půdě, ale s jeho špatným příjmem způsobeným právě kolísáním vlhkosti. Rostliny pěstované na dva výhony jsou na tuto poruchu náchylnější, protože vytvářejí větší množství plodů najednou a jejich nároky na rovnoměrný přísun vody jsou tedy vyšší.

Množství zálivkové vody závisí na substrátu, ve kterém jsou rajčata pěstována. V nádobách nebo truhlících je třeba zalévat častěji než při pěstování přímo v záhonu, protože substrát v nádobách vysychá podstatně rychleji. V letních měsících, kdy teploty přesahují třicet stupňů Celsia, může být potřeba zalévat i dvakrát denně. Ideální je přitom zalévat ráno, aby měly listy čas oschnout před večerním poklesem teplot, který podporuje rozvoj plísní.

Co se týče hnojení, při pěstování na dva výhony platí, že rostlina potřebuje výrazně více živin než při standardním jednovýhonovém způsobu. Základ tvoří vyvážené hnojivo s dostatkem draslíku, dusíku a fosforu, přičemž poměr těchto prvků se mění v závislosti na fázi růstu. V počáteční fázi, kdy rostlina buduje vegetativní hmotu, je důležitý vyšší podíl dusíku, který podporuje tvorbu silných výhonů a zdravého listového aparátu. Jakmile se začnou tvořit první květní trsy, je třeba přejít na hnojiva s vyšším obsahem draslíku a fosforu, které podporují kvetení a nasazování plodů.

Velmi oblíbenou a účinnou metodou je fertigace, tedy přidávání hnojiv přímo do zálivkové vody. Tímto způsobem se živiny dostávají přímo ke kořenům a rostlina je může okamžitě přijímat. Při pěstování na dva výhony je fertigace obzvláště výhodná, protože umožňuje přesně regulovat dávkování a reagovat na aktuální potřeby rostliny. Koncentrace hnojiva v zálivkové vodě by přitom neměla být příliš vysoká – přehnojení, zejména dusíkem, vede k přebujení vegetativní hmoty na úkor plodů a může způsobit i spálení kořenů.

Důležitou roli hraje také hořčík, jehož nedostatek se projevuje žloutnutím listů mezi žilkami. Rajčata vedená na dva výhony jsou na nedostatek hořčíku citlivá zejména v období intenzivního plodování, kdy rostlina odčerpává velké množství živin do vývoje plodů. Pravidelné přihnojování síranem hořečnatým, ať už ve formě zálivky nebo postřiku na listy, dokáže tento problém účinně řešit.

Při intenzivním pěstování rajčat na dva výhony je také vhodné sledovat reakci půdy neboli pH. Optimální hodnota pH pro rajčata se pohybuje mezi 6,0 a 6,8, přičemž mimo tento rozsah jsou živiny pro rostlinu hůře dostupné i přes jejich dostatečné množství v substrátu. Pravidelné měření a případná korekce pH je proto nedílnou součástí péče o intenzivně pěstované rajčatové kultury.

Vyšší výnosy díky soustředění energie rostliny

Každý zkušený pěstitel rajčat dobře ví, že rajče je rostlina, která má přirozenou tendenci větvit se do všech stran a vytvářet nespočet postranních výhonů. Pokud necháme rostlinu růst zcela volně, bez jakéhokoliv zásahu, brzy se z ní stane hustý keř plný listů a stonků, ale s překvapivě malým počtem kvalitních plodů. Právě zde přichází ke slovu metoda pěstování na dva výhony, která se v posledních letech těší stále větší oblibě nejen mezi profesionálními pěstiteli, ale také mezi nadšenými zahrádkáři.

Princip této metody spočívá v tom, že rostlině ponecháme pouze dva hlavní výhony, přičemž všechny ostatní postranní výhony, takzvané zálistky, pravidelně odstraňujeme. Jeden výhon tvoří hlavní stonek rostliny a druhý výhon vzniká z prvního silného zálistku, který se obvykle vyvíjí pod prvním květenstvím. Tímto způsobem vytváříme rostlinu se dvěma rovnocennými stonky, které jsou schopny nést plody, ale zároveň celá energie rostliny zůstává soustředěna do těchto dvou hlavních větví.

Soustředění energie rostliny do dvou výhonů má zásadní vliv na výsledný výnos i kvalitu plodů. Když rostlina nemusí živit desítky postranních výhonů a zbytečně husté listové patro, může veškeré živiny, vodu a asimiláty z fotosyntézy nasměrovat přímo do vývoje a zrání plodů. Výsledkem jsou plody větší, chuťově bohatší a s vyšším obsahem cukrů. Pěstitelé, kteří tuto metodu pravidelně praktikují, potvrzují, že rozdíl v chuti rajčat pěstovaných na dva výhony oproti volně rostoucím rostlinám je skutečně znatelný.

Důležitou roli hraje také skutečnost, že rostlina s omezeným počtem výhonů lépe hospodaří s vodou. Méně listové plochy znamená nižší transpirace, což je výhodné zejména v suchých letních obdobích, kdy zálivka představuje náročnou a časově náročnou práci. Zároveň platí, že lepší proudění vzduchu mezi stonky a listy výrazně snižuje riziko vzniku houbových chorob, jako je plíseň bramborová nebo šedá hniloba, které jsou pro rajčata jednou z největších hrozeb. Hustý porost naopak vytváří ideální podmínky pro šíření těchto patogenů, protože vlhkost se v něm drží mnohem déle.

Dalším nezanedbatelným přínosem pěstování na dva výhony je rovnoměrnější zrání plodů. Protože rostlina soustřeďuje svou energii do omezeného počtu stonků a trsů, plody na jednotlivých patrech dozrávají postupně a přibližně ve stejném tempu. Pěstitel tak nemusí řešit situaci, kdy mu polovina rajčat přezraje dříve, než stačí sklidit druhou polovinu. Sklizeň je přehledná, pravidelná a výrazně pohodlnější, což ocení zejména ti, kteří pěstují rajčata pro vlastní potřebu a chtějí mít čerstvé plody k dispozici po celou sezónu.

Nesmíme zapomenout ani na praktický aspekt, kterým je celková přehlednost porostu. Rostliny pěstované na dva výhony jsou štíhlé, vzpřímené a snáze se váží na opěrné konstrukce. Pěstitel má vždy dokonalý přehled o tom, v jakém stavu se rostlina nachází, kolik květenství nese a zda se na listech nebo stoncích neobjevují první příznaky chorob nebo škůdců. Včasné odhalení problémů je přitom klíčem k jejich úspěšnému řešení.

Výnosy při pěstování na dva výhony mohou být v porovnání s volně rostoucími rostlinami o desítky procent vyšší, a to při stejné výměře pěstební plochy. Paradoxně tedy platí, že méně je někdy více — méně výhonů, méně listů, ale více energie nasměrované tam, kde ji opravdu chceme mít, tedy do šťavnatých a chutných plodů. Tato jednoduchá, ale účinná metoda je důkazem toho, že pečlivá a promyšlená péče o rostliny přináší výsledky, které volná příroda sama od sebe nedokáže nabídnout.

Dva výhony rajčat jsou jako dva věrní přátelé – každý z nich nese svůj díl odpovědnosti, společně však dokáží přinést úrodu, která předčí i ta nejsmělejší očekávání. Když zahradník omezí rostlinu na dva hlavní výhony, nedává jí méně svobody, naopak – soustředí její životní sílu tam, kde může vykvést v plné kráse a chuti. Příroda sama nás učí, že méně bývá často více.

Rostislav Dvořáček

Prevence chorob při hustším pěstování

Hustší výsadba rajčat, která je typická pro metodu pěstování na dva výhony, s sebou přináší celou řadu výzev, pokud jde o zdravotní stav rostlin. Když se rozhodnete omezit rajče na dva hlavní výhony a zároveň vysazujete rostliny blíže k sobě, vzduch mezi nimi cirkuluje hůře a vlhkost se drží déle, než by bylo zdravé. Právě tato kombinace vytváří ideální podmínky pro rozvoj houbových chorob, jako je plíseň bramborová (Phytophthora infestans), šedá hniloba způsobená houbou Botrytis cinerea nebo různé formy alternáriové skvrnitosti. Prevence v takovém prostředí proto není volitelnou součástí péče, ale naprostou nutností.

Základním pilířem ochrany je správné vedení rostlin. Při pěstování na dva výhony je klíčové, aby oba výhony byly pravidelně a důsledně zaštipovány, přičemž veškeré postranní výhonky, takzvané pastorci, musí být odstraňovány co nejdříve, ideálně dokud jsou ještě malé a nezadřevnatělé. Čím méně zbytečné listové hmoty rostlina nese, tím lépe vzduch proudí kolem stonku a tím nižší je riziko vzniku vlhkých míst, kde se houby rády usídlují. Odstraňování pastorků je proto nejen otázkou výnosu, ale přímo preventivním opatřením proti chorobám.

Stejně důležité je postupné odlistování spodních partií rostliny. Listy, které se nacházejí v blízkosti půdy nebo jsou již staré a žloutnou, by měly být odstraněny, protože jsou prvním místem, kde se infekce zachytí a odkud se šíří výše. Odstraněné listy nikdy nevhazujte do kompostu, pokud vykazují jakékoli příznaky choroby — vždy je spálit nebo vynést mimo zahradu.

Zálivka hraje v prevenci chorob naprosto zásadní roli. Rajčata by měla být zalévána výhradně u kořene, nikoli přes listy. Kapky vody na listech jsou branou pro celou řadu patogenů. Kapková závlaha nebo přímé zalévání k patě rostliny jsou proto mnohem vhodnější než zalévání konví shora. Ranní hodiny jsou pro zálivku nejlepší volbou, protože případná vlhkost na listech stihne do poledne vyschnout. Večerní zálivka, zejména v kombinaci s hustší výsadbou, je naopak velmi riziková.

Mulčování povrchu půdy kolem rostlin výrazně snižuje riziko přenosu půdních patogenů na listy při dešti nebo zálivce. Organická mulčovací vrstva ze slámy, trávy nebo dřevní štěpky zároveň udržuje půdní vlhkost stabilnější a zabraňuje prudkým výkyvům, které oslabují rostliny a snižují jejich přirozenou odolnost.

Při hustším pěstování na dva výhony je také vhodné zvážit preventivní ošetření přípravky na bázi mědi, které mají osvědčené fungicidní účinky. Přípravky jako Kuprikol nebo Cuproxat se aplikují preventivně, tedy dříve, než se choroba projeví, a to zejména v obdobích, kdy je počasí vlhké a teplé — tedy v podmínkách, které plísni bramborové nahrávají nejvíce. Opakované ošetření v intervalu přibližně deseti až čtrnácti dnů je v takovém počasí zcela na místě.

Nezanedbatelný vliv na zdraví porostu má také volba odrůdy. Existují odrůdy rajčat, které jsou šlechtěny s vyšší odolností vůči plísni bramborové nebo alternáriové skvrnitosti. Při hustší výsadbě a metodě dvou výhonů je volba odolnější odrůdy investicí, která se mnohonásobně vrátí — zejména v letech s deštivým létem. Odrůdy jako Phantasia, Primavera nebo různé moderní hybridy F1 nabízejí výrazně lepší odolnost než starší tradiční odrůdy.

Pravidelná vizuální kontrola rostlin je dalším nástrojem, který nelze podcenit. Každý týden je třeba projít celý porost a pečlivě prohlédnout listy, stonky i plody. Jakýkoliv podezřelý příznak — hnědnutí listů, tmavé skvrny na stoncích, bílý povlak nebo vodnaté léze — by měl být okamžitě řešen. Čím dříve je choroba zachycena, tím větší je šance na její zastavení bez výrazných ztrát na úrodě. Při hustší výsadbě se totiž infekce šíří mnohem rychleji než v řidším porostu, a proto je každý den prodlení velmi drahý.

Sklizeň a její načasování u vedených rostlin

Sklizeň rajčat pěstovaných na dva výhony je záležitostí, která vyžaduje trpělivost, pozornost a především schopnost rozpoznat správný okamžik, kdy plody dosáhly své optimální zralosti. Způsob vedení rostliny na dva hlavní výhony totiž zásadně ovlivňuje nejen celkové množství sklizených plodů, ale také jejich kvalitu, velikost a chuťové vlastnosti. Rostlina, která je pečlivě vedena a zbavena zbytečných postranních výhonků, soustředí veškerou svou energii právě do těchto dvou hlavních větví a do plodů, které na nich dozrávají.

Při tomto způsobu pěstování je důležité sledovat vývoj jednotlivých trsů plodů průběžně, protože rajčata na vedených rostlinách dozrávají postupně, nikoli všechna najednou. To je ostatně jedna z největších výhod tohoto přístupu — sklizeň se rozloží do delšího časového období a zahradník má k dispozici čerstvé plody po celé léto a část podzimu. Každý trs prochází svým vlastním vývojovým cyklem, přičemž plody na spodních trsech obvykle dozrávají jako první, zatímco ty na vrcholu výhonu dozrávají postupně s přibývajícím časem.

Správný okamžik sklizně poznáte především podle barvy plodu. Rajče, které je připraveno ke sklizni, by mělo mít rovnoměrnou barvu odpovídající dané odrůdě — ať už jde o sytě červenou, žlutou, oranžovou nebo dokonce fialovou. Plod by měl být na dotek mírně poddajný, ale rozhodně ne měkký. Příliš tvrdé rajče ještě nedozrálo, zatímco příliš měkké je přezrálé a jeho trvanlivost je minimální. Při sklizni je dobré plod jemně otočit v dlani — pokud se snadno oddělí od stonku, je skutečně zralý a připraven ke konzumaci.

Důležitou roli hraje také počasí. Pokud se blíží období dešťů nebo výrazného ochlazení, je lepší sklidit rajčata o něco dříve, tedy ve fázi, kdy jsou již zbarvena, ale ještě plně nezralá. Tato rajčata dozrají v teple domácnosti na kuchyňské lince nebo na okenním parapetu a jejich chuť bude stále výborná. Naopak plody ponechané na rostlině za vlhkého počasí jsou náchylné k praskání a plísňovým onemocněním, která mohou znehodnotit celou sklizeň.

U rostlin vedených na dva výhony je také důležité myslet na to, že pravidelná sklizeň zralých plodů podporuje tvorbu nových. Rostlina, ze které jsou průběžně odebírány hotové plody, neztrácí energii na jejich udržování a může ji přesměrovat do vývoje dalších trsů a dozrávání plodů, které jsou teprve na cestě. Tento přirozený cyklus je jedním z důvodů, proč vedené rostliny na dva výhony bývají v konečném součtu produktivnější než rostliny ponechané volnému růstu bez jakéhokoli zásahu.

Nesmíme zapomenout ani na sklizeň na konci sezóny, která má svá vlastní specifika. Koncem léta a začátkem podzimu je potřeba urychlit dozrávání zbývajících plodů, protože noční teploty začínají klesat a riziko plísně šedé nebo plísně bramborové výrazně roste. V tuto dobu je vhodné odstranit ze spodní části rostliny veškeré listy, které se dotýkají země, a zajistit co nejlepší proudění vzduchu kolem rostliny. Někteří zkušení pěstitelé v tuto dobu také mírně omezí zálivku, čímž přirozeně podpoří dozrávání — rostlina v mírném stresu z nedostatku vody totiž urychluje zrání plodů jako instinktivní reakci na nepříznivé podmínky.

Zelená rajčata, která nestihnou dozrát na rostlině, rozhodně nemusí přijít nazmar. Existuje celá řada způsobů, jak je využít — od přípravy zelené rajčatové marmelády přes nakládání až po slavnou zelenou rajčatovou omáčku. Tato rajčata lze také uložit do papírových sáčků nebo novin a nechat je dozrát při pokojové teplotě. Nikdy je ale nedávejte do lednice — chlad nenávratně poškodí jejich strukturu a chuť.

Celkově vzato, sklizeň u rostlin vedených na dva výhony je procesem, který trvá celé léto a vyžaduje pravidelnou pozornost. Odměnou za tuto péči jsou však plody výjimečné kvality, s koncentrovanou chutí a pevnou dužinou, které se nedají srovnat s tím, co nabízejí obchody. Právě v tomto spočívá největší kouzlo pěstování rajčat tímto způsobem.

Nejčastější chyby začínajících pěstitelů rajčat

Začínající pěstitelé rajčat se velmi často dopouštějí chyb, které pak mají zásadní vliv na výslednou úrodu. Jednou z nejrozšířenějších je nedůsledné odstraňování postranních výhonů, takzvaných pasynků. Pokud se rozhodnete pěstovat rajčata na dva výhony, musíte být v tomto ohledu naprosto důslední a systematičtí. Mnoho začátečníků sice ví, že by měli pasynky odstraňovat, ale buď to dělají nepravidelně, nebo si nejsou jistí, který výhon ponechat a který odstranit. Výsledkem je pak přebujelá rostlina, která veškerou svou energii věnuje tvorbě listové hmoty místo toho, aby ji soustředila do zrání plodů.

Při metodě pěstování na dva výhony je klíčové správně identifikovat, který pasynk se stane druhým hlavním výhonem. Zpravidla se ponechává první pasynek vyrůstající těsně pod prvním květenstvím, protože právě tento bývá nejsilnější a nejlépe se z něj vyvine plnohodnotný druhý výhon. Začátečníci však často ponechají náhodný pasynk, který se jim zdá silný, aniž by přemýšleli nad jeho umístěním na rostlině. To pak vede k nevyvážené architektuře celé rostliny a komplikuje i její vedení podél opory.

Další velmi častou chybou je příliš pozdní zahájení výchovného řezu. Pasynky by se měly odstraňovat tehdy, kdy jsou ještě malé, ideálně do délky pěti centimetrů. Jakmile vyrostou větší, jejich odstranění způsobuje rostlině zbytečně velkou stresovou zátěž a zanechává rány, které jsou náchylné k různým houbovým onemocněním. Začátečníci mají tendenci odkládat tuto práci, protože jim přijde škoda odstraňovat zdánlivě zdravé a silné výhony. Jenže právě tato váhavost je jednou z nejčastějších příčin neúspěchu při pěstování na dva výhony.

Velmi podceňovaným aspektem je také správné přivazování obou výhonů k opoře. Rostlina rajčete je poměrně těžká, zvláště když je plně obsypána plody, a bez pevného přivázání hrozí zlomení stonků nebo jejich poranění. Začátečníci mnohdy přivazují rostliny příliš volně nebo naopak příliš těsně, čímž mohou způsobit zaškrcení pletiv a narušení toku živin. Oba výhony by měly být vedeny rovnoběžně nebo mírně od sebe, nikoli se kříženě proplétaly, protože to komplikuje větrání a přístup světla do středu rostliny.

Chybou, která se zdá být triviální, ale má dalekosáhlé důsledky, je nedostatečná zálivka a nevyvážené hnojení. Rajčata pěstovaná na dva výhony mají sice omezenější listovou plochu, ale o to více živin potřebují pro vývoj plodů na obou výhonech. Začátečníci se někdy mylně domnívají, že méně výhonů znamená méně nároků na výživu. Opak je pravdou. Rostlina musí zásobit živinami dvě plnohodnotné větve s květenstvími a plody, a proto je pravidelné a vyvážené hnojení naprosto nezbytné.

Nelze opomenout ani chybu spojenou s nedostatečným zastřešením nebo ochranou před plísní bramborovou. Pěstitelé, kteří vedou rajčata na dva výhony venku bez jakékoliv ochrany, jsou vystaveni vysokému riziku napadení touto zákeřnou chorobou, zejména v deštivých letech. Hustší olistění dvou výhonů může při nevhodném vedení rostliny zadržovat vlhkost, a tím vytvářet ideální podmínky pro rozvoj plísní. Proto je důležité dbát na dostatečné prořezávání listů ve spodní části rostliny a zajistit dobré proudění vzduchu.

Začátečníci také podceňují včasné zastřižení vrcholů obou výhonů na konci sezóny. Pokud se výhony nechají volně růst až do pozdního léta, rostlina stále tvoří nová květenství, která již nestihnou dozrát. Zastřižením vrcholů přinutíme rostlinu soustředit zbývající energii do dozrání již nasazených plodů. Tato zdánlivě jednoduchá operace dokáže výrazně prodloužit sklizňovou sezónu a zlepšit kvalitu posledních plodů na obou výhonech.