Corgi: malý pes s velkým srdcem a ještě větší energií

Původ plemene z Walesu ve Velké Británii

Wales, tato malebná země na jihozápadě Velké Británie, je domovinou jednoho z nejstarších a nejoblíbenějších pasteveckých plemen světa. Corgi má ve Walesu kořeny sahající přinejmenším tisíc let do minulosti, přičemž některé historické záznamy naznačují, že tito psi doprovázeli waleské farmáře ještě mnohem dříve, než se o nich začalo psát v dochovaných dokumentech. Krajina Walesu, plná zeleně, kopců a rozlehlých pastvin, přímo formovala charakter tohoto plemene a jeho výjimečné pracovní schopnosti.

Existují dvě základní variety corgiho, které se od sebe liší nejen vzhledem, ale i svým původem. Pembroke Welsh Corgi pochází z jihozápadního Walesu, konkrétně z hrabství Pembrokeshire, zatímco Cardigan Welsh Corgi má svůj původ v hrabství Cardiganshire na západě země. Přestože oba typy sdílejí společné rysy a podobný pracovní účel, geneticky i historicky se jedná o odlišné linie, které se vyvíjely po staletí víceméně nezávisle na sobě. Cardigan Welsh Corgi je považován za starší z obou variet, přičemž jeho předkové pravděpodobně přišli do Walesu s keltskými kmeny přibližně před třemi tisíci lety.

Název „corgi sám o sobě je fascinující lingvistickou záhadou. V kymrštině, tedy waleském jazyce, slovo „cor znamená trpaslík nebo hlídač a slovo „gi je odvozením slova „ci, což znamená pes. Corgi tedy doslova znamená „trpasličí pes nebo „hlídací pes, přičemž obě interpretace dokonale vystihují podstatu tohoto malého, ale neobyčejně zdatného tvora. Waleský jazyk je jedním z nejstarších živých jazyků Evropy a skutečnost, že corgi nese waleský název, jen podtrhuje jeho hluboké spojení s touto zemí a jejím lidem.

Původní úloha corgiho na waleských farmách byla naprosto klíčová. Tito psi byli chováni především jako honáci dobytka, přičemž jejich nízká postava jim umožňovala pohybovat se pod nohama krav a koní, aniž by byli kopnuti. Dokázali štípnout dobytek za paty a přimět ho tak k pohybu požadovaným směrem, a když zvíře koplo, jednoduše se přikrčili nebo uhli stranou. Tato technika práce s dobytkem je označována jako „heeling a corgi ji zvládá s přirozenou lehkostí, která je výsledkem staletí selektivního šlechtění.

Waleské farmy středověku byly zcela závislé na práci těchto malých psů. Bez corgiho by bylo pro farmáře téměř nemožné efektivně pást velká stáda na členitém terénu waleských kopců. Psi dokázali pracovat celý den bez únavy, orientovat se v mlze a dešti, a přesto se večer vrátit ke svým pánům jako věrní společníci. Tato dvojí role — pracovního psa i rodinného mazlíčka — je pro corgiho typická dodnes a je přímým odkazem na jeho waleské pastevecké dědictví.

Legenda, která se ve Walesu traduje po generace, říká, že corgi byl darován lidem samotnými vílami. Podle tohoto příběhu waleské víly používaly corgiho jako tažná zvířata pro své malé vozy a jako válečné koně. Když víly corgiho darovali lidem, zanechaly na jeho srsti viditelné stopy — sedlové zbarvení na hřbetě, které prý pochází právě ze sedel, která víly používaly. Ačkoliv se samozřejmě jedná o pohádkový příběh, dokládá hluboké kulturní zakotvení tohoto plemene ve waleské tradici a mytologii.

Pembroke Welsh Corgi získal svůj název od hrabství Pembrokeshire, které bylo ve středověku silně ovlivněno normanskými a vlámskými přistěhovalci. Právě tito přistěhovalci, kteří přišli do Walesu přibližně v desátém a jedenáctém století, s sebou přivezli vlastní pastevecké psy, kteří se postupně křížili s místními walesskými psy. Výsledkem tohoto křížení byl pes s poněkud odlišnými fyzickými vlastnostmi než Cardigan — kratší tělo, přirozeně krátký nebo zakrslý ocas a lehčí stavba těla. Toto vlámské dědictví je patrné dodnes v charakteristickém vzhledu Pembroke Welsh Corgiho.

Waleský zákon z desátého století, tzv. Hywel Dda, tedy zákony krále Hywela Moudrého, se zmiňuje o pasteveckých psech a jejich vysoké hodnotě. Podle těchto zákonů byl krádež nebo zabití pasteveckého psa trestán velmi přísně, což svědčí o tom, jak nezbytní tito psi byli pro waleskou zemědělskou společnost. Corgi byl v podstatě živým pracovním nástrojem, jehož hodnota se rovnala hodnotě dospytého vola nebo jiného cenného hospodářského zvířete.

Spojení corgiho s Walesem je neoddělitelné a hluboce zakořeněné v historii, kultuře i každodenním životě této země. Wales je právem označován jako pravlast corgiho a toto malé, ale neobyčejně inteligentní a pracovité plemeno zůstává dodnes jedním z nejcharakterističtějších symbolů waleské identity.

Dva hlavní typy Pembroke a Cardigan

Corgi je plemeno, které ve skutečnosti zahrnuje dva odlišné typy, jež sdílejí společné kořeny, ale v průběhu staletí se vyvíjely samostatnými cestami. Každý z nich má své jedinečné charakteristiky, historii i povahové rysy, přičemž oba jsou dnes po celém světě oblíbenými společníky. Přestože se na první pohled mohou zdát podobné, zkušený chovatel nebo milovník psů mezi nimi okamžitě rozpozná zásadní rozdíly.

Pembroke Welsh Corgi je bezesporu populárnějším z obou typů, a to zejména díky své dlouholeté spojitosti s britskou královskou rodinou. Královna Alžběta II. chovala tento typ po celý svůj život a přispěla tak k jeho celosvětové proslulosti. Pembroke je menší a lehčí než jeho příbuzný Cardigan, má charakteristicky zaoblené uši, kratší tělo a přirozeně krátký nebo dokonce chybějící ocas. Právě absence ocasu nebo jeho přirozená krátkost je jedním z nejnápadnějších vizuálních rozdílů. Srst Pembroke bývá nejčastěji červená, plavá, černá nebo trojbarevná s bílými znaky. Povahově je tento typ velmi živý, hravý a přátelský, přičemž si zachovává instinkty pasteveckého psa, který byl po staletí využíván k pohánění dobytka ve Walesu.

Cardigan Welsh Corgi je naopak starším z obou plemen, přičemž jeho historie sahá až přibližně tři tisíce let do minulosti, kdy jej do Walesu přinesli Keltové. Cardigan je robustnější, těžší a má výrazně delší ocas, který připomíná ocas lišky. Uši Cardigana jsou větší a zaoblenější než u Pembroke, a celkový dojem je masivnější a zemitější. Srst Cardigana se vyskytuje v širší škále barev, včetně modrého merle zbarvení, které je u Pembroke zcela neznámé. Cardigan bývá popisován jako klidnější a vážnější temperament, i když stále zůstává inteligentním a pracovitým psem.

Oba typy mají společný původ v pasteveckých psech Walesu, kde sloužily jako nepostradatelní pomocníci farmářů. Jejich nízká postava nebyla náhodná – umožňovala jim pohybovat se pod kopy dobytka a vyhnout se kopancům při práci. Tato fyzická charakteristika, tedy krátké nohy a dlouhé tělo, se zachovala dodnes a dává oběma plemenům jejich nezaměnitelný vzhled.

V roce 1934 byly oba typy oficálně uznány jako samostatná plemena Kennel Clubem ve Velké Británii, čímž bylo formálně potvrzeno to, co chovatelé věděli již dlouho – Pembroke a Cardigan jsou dvě odlišné entity, nikoli pouhé variety jednoho plemene. Toto rozhodnutí mělo zásadní vliv na chov obou typů, protože se od té doby nekříží a každý se vyvíjí podle vlastního standardu.

Dnes jsou oba typy oblíbeny jako rodinní společníci, přičemž jejich inteligence, loajalita a přizpůsobivost z nich dělají vynikající psy pro různé životní podmínky. Ať už si člověk vybere hravého a společenského Pembroke nebo klidnějšího a staršího ducha Cardigana, s corgi nikdy neudělá špatnou volbu.

Královská oblíbenkyně královna Alžběta II. milovala corgie

Málokterý panovník na světě byl tak neodmyslitelně spojen s určitým plemenem psa jako britská královna Alžběta II. s walesskými corgi. Tento vztah nebyl jen povrchní záležitostí, která by sloužila jako PR trik královského dvora, ale šlo o hluboce osobní pouto, které provázelo královnu prakticky po celý její dlouhý život. Královna Alžběta II. chovala corgie téměř sedm desetiletí, a tato psí společnost jí byla oporou ve chvílích radostných i těžkých.

Vše začalo v roce 1933, kdy král Jiří VI., otec budoucí královny, přivedl do královského paláce prvního corgiho se jménem Dookie. Malá princezna Alžběta byla tímto energickým, nízkým psem s velkýma ušima okamžitě okouzlena. Tehdy si pravděpodobně nikdo neuvědomoval, že tato láska bude trvat desítky let a stane se jednou z nejvýraznějších charakteristik budoucí britské monarchie. Ke svým osmnáctým narozeninám dostala Alžběta vlastního corgiho, který dostal jméno Susan, a právě od této fenky se odvíjela linie psů, které královna chovala po zbytek svého života.

Plemeno welsh corgi pembroke, které královna preferovala, pochází z Walesu a jeho historie sahá až do středověku. Tito psi byli původně šlechtěni jako pastevečtí psi, kteří poháněli dobytek tím, že jej štípali do pat a díky své nízké postavě se vyhýbali kopytům. Jsou to inteligentní, odvážní a velmi oddaní psi, kteří si přes svou malou velikost zachovávají velkou dávku sebevědomí a temperamentu. Jejich charakteristická stavba těla s krátkýma nohama, protáhlým trupem a velkýma vzpřímenýma ušima je činí okamžitě rozpoznatelnými.

Královna se o své corgie starala s mimořádnou péčí a osobním zájmem. Podle svědectví lidí z královského dvora se aktivně podílela na jejich krmení, výcviku a každodenní péči. Říkalo se, že corgiové spali v proutěných košíčcích přímo v královských komnatách a doprovázeli královnu na jejích cestách po britských rezidencích, ať už šlo o Buckinghamský palác, Windsor, Balmoral nebo Sandringham. Tito psi byli skutečnými společníky, nikoliv jen ozdobou paláce.

Fotografie královny s jejími corgi obletěly celý svět a staly se ikonickými snímky 20. století. Královna byla zachycena se svými psy při procházkách po zahradách, při výjezdech na koních i při neformálních chvílích odpočinku, a právě tyto záběry pomáhaly veřejnosti vidět v monarchii lidštější tvář. Corgiové se tak stali nejen osobními mazlíčky, ale i jakýmsi symbolem přístupnosti a přirozenosti, která jinak za protokolem královského dvora snadno zaniká.

V průběhu let prošlo královskými komnatami přes třicet corgiů, přičemž každý z nich nesl jméno, které královna pečlivě vybírala. Mezi nejznámější patřili Susan, Honey, Whisky, Sherry, či v pozdějších letech Holly a Willow. Každé úmrtí některého z psů bylo pro královnu skutečným zármutkem, který prožívala velmi osobně. Není tajemstvím, že ztráta milovaného mazlíčka dokáže způsobit hluboký žal, a královna nebyla výjimkou.

Zajímavou kapitolou jsou takzvaní dorgové, kteří vznikli křížením corgiů s jezevčíky. Tato neoficiální linie psů vznikla poněkud neplánovaně, když jeden z princeznin jezevčíků zplodil potomky s královniným corgim. Výsledná plemena si královna oblíbila natolik, že je dále chovala, čímž vznikla zcela jedinečná linie psů spojená výhradně s britskou královskou rodinou.

V pozdějších letech svého života se královna rozhodla, že již nebude pořizovat nové corgie, a to z obavy, aby nezanechala osiřelé psy po své případné smrti. Toto rozhodnutí bylo velmi emotivně přijato veřejností, která si uvědomila, jak vážně královna svou odpovědnost vůči zvířatům bere. Nakonec však v roce 2016 dostala dva nové corgie jako dar, a tato skutečnost byla vnímána jako radostná zpráva pro všechny příznivce tohoto plemene i královny samotné.

Alžběta II. zemřela v září 2022 a po její smrti se corgiové Holly a Muick přestěhovali do péče prince Andrewa a jeho exmanželky Sarah Fergusonové. Tato gesta péče o královniny psy po její smrti svědčí o tom, jak hluboce byl tento vztah vnímán celou královskou rodinou. Corgiové se tak stali živým odkazem královny, připomínkou její osobnosti, láskyplnosti a věrnosti hodnotám, které po celý svůj život zastávala. Plemeno welsh corgi pembroke zaznamenalo díky královniným chovatelským aktivitám obrovský nárůst popularity po celém světě, a tento vliv přetrvává dodnes.

Malý robustní pes s krátkýma nohama

Corgi je plemeno, které na první pohled zaujme svým nezaměnitelným vzhledem. Malé, robustní tělo nesené na překvapivě krátkých nožkách tvoří kombinaci, která je přitažlivá a zároveň funkční. Přestože by se mohlo zdát, že takový pes je spíše hračičkou určenou do salónů, opak je pravdou. Corgi byl po staletí šlechtěn jako pracovní pastevecký pes, který musel zvládat náročný terén velšské krajiny a každodenně honit stáda dobytka na pastvinách.

Tělo corgiho je postaveno tak, aby bylo co nejefektivnější při práci. Hrudník je široký a hluboký, záda rovná a pevná, celková stavba působí dojmem kompaktního, svalnatého zvířete. Krátké nohy nejsou žádnou vadou ani náhodou přírody — jsou výsledkem záměrného šlechtění, díky kterému mohl pes snadno uhýbat kopytům dobytka a zároveň zůstat dostatečně pohyblivý a hbití. Tato vlastnost se nazývá achondroplázie, tedy specifický typ trpasličího vzrůstu, který postihuje délku končetin, nikoli celkovou stavbu těla.

Existují dvě hlavní variety tohoto plemene. Pembrokský velšský corgi a kardiganský velšský corgi se liší nejen původem, ale i některými fyzickými znaky. Pembrok je obecně menší, lehčí a má přirozeně kratší nebo zcela chybějící ocas. Kardigan je o něco větší, robustnější a disponuje dlouhým ocasem, který tvoří charakteristický oblouk. Oba typy však sdílejí tu typickou siluetu — nízko posazené tělo, velká vzpřímená uši a výraz, který mnozí popisují jako neodolatelně roztomilý.

Hlava corgiho je poměrně velká v poměru k tělu, s liškovitými rysy, které mu dodávají inteligentní a bdělý výraz. Oči jsou tmavé, mandlového tvaru, a vyzařují z nich zvídavost a čilost. Uši jsou velké, vzpřímené a velmi pohyblivé, což psovi umožňuje zachytit i ty nejjemnější zvuky z okolí. Tato kombinace fyzických rysů z corgiho dělá nejen atraktivního společníka, ale také ostražitého strážce domácnosti.

Srst corgiho je hustá, dvouvrstvá, přizpůsobená k ochraně před nepřízní počasí. Spodní vrstva je jemná a hustá, zatímco vrchní vrstva je hrubší a odolnější. Barvy se pohybují od zlatavě červené přes plavou až po trojbarevné kombinace s bílými a černými znaky. Péče o srst vyžaduje pravidelné kartáčování, zejména v období línání, kdy corgi dokáže doslova zaplavit celou domácnost srstí.

Přes svůj malý vzrůst je corgi fyzicky velmi zdatný a vytrvalý pes. Potřebuje dostatek pohybu a mentální stimulace, jinak si dokáže najít vlastní způsoby, jak se zabavit — ne vždy ke spokojenosti majitele. Jeho pastevecké instinkty jsou stále živé, a tak není neobvyklé, že se pokusí shánět děti, jiná zvířata nebo dokonce hosty. Tato vlastnost je roztomilá, ale vyžaduje důslednou výchovu od útlého věku.

Inteligentní a snadno cvičitelné pracovní plemeno

Corgi patří mezi plemena, která jsou po staletí chována pro svou pracovní zdatnost a mimořádnou inteligenci. Tito malí, ale nezdolní psi pocházejí z Walesu, kde sloužili především jako honáci dobytka. Jejich schopnost řídit stáda krav, ovcí a dalších hospodářských zvířat byla po generace ceněna velšskými farmáři, kteří si dobře uvědomovali, jaký poklad mají ve svých chovech. Corgi je plemeno, které se vyznačuje výjimečnou inteligencí a přirozenou ochotou spolupracovat s člověkem, což z něj dělá jednoho z nejlepších psích společníků i pracovních partnerů.

Pokud jde o cvičitelnost, corgi patří bezesporu mezi špičku psích plemen. Odborníci na psí psychologii, jako byl například Stanley Coren, řadí waleského corgiho pembroke na velmi vysoké příčky v žebříčcích psí inteligence. Corgi je schopen naučit se nový povel po pouhých pěti až deseti opakováních, což je výsledek, který mnohá jiná plemena nedokáží ani přiblížit. Tato schopnost rychlého učení pramení z jejich historického poslání — pes, který musí v terénu reagovat na okamžité povely pastýře, nemůže být pomalý ani neochotný.

Výcvik corgiho je pro zkušeného i začínajícího majitele skutečnou radostí. Tito psi milují výzvy a duševní stimulaci. Pokud jim není poskytnuta dostatečná mentální zátěž, mohou se začít nudit a projevovat nežádoucí chování, jako je přílišné štěkání nebo destruktivní aktivity v domácnosti. Proto je důležité věnovat se s corgim pravidelně nejen fyzickému pohybu, ale také různým formám psího sportu a aktivit. Agility, obedience, herding trials nebo nosework jsou disciplíny, ve kterých corgi exceluje a kde může naplno projevit své přirozené schopnosti.

Jednou z klíčových vlastností, která corgiho předurčuje k úspěšnému výcviku, je jeho silná vazba na majitele. Corgi je pes, který touží po pochvale a uznání ze strany svého člověka, a právě tato motivace ho pohání k tomu, aby se snažil co nejlépe plnit zadané úkoly. Pozitivní posilování, tedy odměňování správného chování pamlsky, hrou nebo chválou, funguje u corgiho naprosto skvěle. Tresty a tvrdé metody výcviku jsou u tohoto plemene kontraproduktivní a mohou vést k uzavření psa nebo ke ztrátě důvěry v majitele.

Je důležité začít s výcvikem corgiho co nejdříve. Štěňata corgiho jsou jako houbičky — vstřebávají nové informace s úžasnou rychlostí a každá zkušenost z raného věku formuje jejich budoucí charakter. Socializace s různými lidmi, zvířaty a prostředími by měla začít ihned po příchodu štěněte do nového domova. Čím pestřejší zkušenosti corgi v mladém věku získá, tím vyrovnanějším a sebevědomějším psem se stane.

Corgi má také přirozenou tendenci k takzvanému herding instinktu, tedy pudu k honění a řízení pohybu ostatních. Tento instinkt se může projevit i v domácím prostředí, kdy se pes snaží „shánět děti nebo jiná domácí zvířata. Správným výcvikem lze tento pud usměrnit a přeměnit ho v pozitivní energii, například právě při sportu nebo při specializovaném výcviku pro honáky. Majitelé, kteří tento aspekt corgiho povahy pochopí a respektují, mají před sebou psa, který je schopen skutečně úžasných výkonů.

Pracovní minulost corgiho se odráží také v jeho fyzické odolnosti a vytrvalosti. Přestože se jedná o relativně malé plemeno, corgi disponuje silným tělem a nezdolnou energií, která mu umožňuje pracovat celé hodiny bez únavy. Tato kombinace fyzické zdatnosti a mentální bystrost dělá z corgiho ideálního partnera pro aktivní rodiny, sportovce i lidi, kteří hledají psa schopného zvládnout náročné úkoly. Není náhodou, že corgi je dodnes oblíbeným plemenem nejen jako rodinný mazlíček, ale také jako pracovní a sportovní pes, který dokáže svého majitele překvapit svými schopnostmi znovu a znovu.

Původně sloužili jako pastevečtí psi dobytka

Corgi patří mezi plemena, jejichž historie sahá hluboko do minulosti, a jejich původní účel byl naprosto odlišný od toho, co si dnes většina lidí představí, když se řekne „roztomilý mazlíček královny. Tito malí, ale neobyčejně houževnatí psi byli po staletí nepostradatelnými pomocníky velšských farmářů, kteří je využívali především k pasení dobytka. Jejich práce spočívala v tom, že poháněli stáda krav, ovcí a dalšího hospodářského zvířectva na pastvinách Walesu, a to způsobem, který byl pro jejich tělesnou stavbu naprosto přirozený.

Srovnání dvou nejpopulárnějších plemen Corgi

Vlastnost	Pembroke Welsh Corgi	Cardigan Welsh Corgi
Země původu	Wales, Velká Británie	Wales, Velká Británie
Výška v kohoutku	25–30 cm	27–32 cm
Hmotnost	10–14 kg	11–17 kg
Délka života	12–15 let	12–15 let
Ocas	Přirozeně krátký nebo kupírovaný	Dlouhý, liškovitý
Barva srsti	Zlatá, červená, trikolorní, sobolí	Modrý merle, trikolorní, červená, sobolí
Typ srsti	Středně dlouhá, hustá, dvojitá	Středně dlouhá až dlouhá, hustá, dvojitá
Původní využití	Honění dobytka, hlídání farmy	Honění dobytka, hlídání farmy
Inteligence	Velmi vysoká (11. místo dle Stanleyho Corena)	Vysoká (26. místo dle Stanleyho Corena)
Aktivita	Vysoká, potřebuje min. 1 hodinu pohybu denně	Vysoká, potřebuje min. 1 hodinu pohybu denně
Vhodnost pro rodiny s dětmi	Výborná	Výborná
Vhodnost pro začátečníky	Ano	Spíše pro zkušenější majitele
Tendence ke štěkání	Střední až vysoká	Střední
Uznání FCI	Ano – skupina 1, sekce 1	Ano – skupina 1, sekce 1
Popularita v ČR	Velmi vysoká	Střední
Průměrná cena štěněte v ČR	25 000–40 000 Kč	20 000–35 000 Kč

Klíčem k jejich úspěchu jako pasteveckých psů bylo právě to, co dnes mnozí považují za jejich nejcharakterističtější rys – nízko posazené tělo a krátké nožičky. Tento zdánlivý handicap byl ve skutečnosti jejich největší zbraní. Když totiž dobytek kopal nebo se snažil útočit, corgi se jednoduše schoval pod kopyta zvířat, aniž by byl zasažen. Pohyboval se rychle a obratně podél nohou stáda, kousal dobytek do pat, aby ho přiměl k pohybu správným směrem, a okamžitě se stáhl do bezpečné vzdálenosti. Tato technika pasení, které se říká heeling, byla pro corgi naprosto přirozená a instinktivní.

Pembroke Welsh Corgi a Cardigan Welsh Corgi jsou dvě různá plemena, která sice sdílejí podobný vzhled a původní účel, ale mají odlišné kořeny. Cardigan je starší z obou plemen a jeho předkové pravděpodobně přišli do Walesu s keltskými osadníky před více než třemi tisíci lety. Pembroke má naopak mladší historii a předpokládá se, že jeho předkové byli přivezeni flanderskými tkalci do Walesu přibližně v jedenáctém století. Přestože obě plemena sloužila ke stejnému účelu, jejich charakter a fyzické vlastnosti se v průběhu staletí mírně odlišily.

Ve středověkém Walesu měl corgi pro farmáře obrovskou ekonomickou hodnotu. Půda v té době nebyla soukromým vlastnictvím v dnešním slova smyslu a dobytek se pásl na společných pastvinách. Farmář, který měl dobrého pasteveckého psa, dokázal udržet své stádo pohromadě a zároveň zabránit tomu, aby se zvířata smíchala se stádem sousedů. Corgi byl v tomto ohledu naprosto spolehlivý a jeho schopnost pracovat samostatně, bez neustálého dohledu člověka, z něj dělala ideálního pracovního partnera.

Je zajímavé, že přirozený pastevecký instinkt se u corgi zachoval dodnes, i když většina z nich nikdy v životě nestáda. Majitelé těchto psů velmi dobře vědí, že corgi má tendenci shromažďovat vše, co se mu zdá být „jeho stádem – ať už jsou to děti na zahradě, jiná zvířata nebo dokonce předměty. Toto chování není výsledkem výcviku, ale hluboko zakořeněného genetického dědictví, které tito psi nesou v sobě po stovky generací.

Fyzická kondice a vytrvalost corgi byly pro pasteveckou práci naprosto zásadní. Přestože jsou tito psi malí, jejich tělo je svalnaté, pevné a přizpůsobené k celodenní fyzické aktivitě. Velšští farmáři si velmi dobře uvědomovali, že potřebují psa, který vydrží pracovat celý den na kopcovitém terénu Walesu, aniž by se unavil. Corgi tuto podmínku splňoval dokonale – jeho energetická rezerva je obdivuhodná a jeho odhodlání pracovat je téměř neomezené.

S příchodem moderního zemědělství a mechanizace se potřeba pasteveckých psů postupně snižovala, ale corgi si svou popularitu udržel díky svému přátelskému charakteru a inteligenci. Přechod od pracovního psa k rodinnému mazlíčkovi byl pro corgi relativně přirozený, protože jeho loajalita a ochota spolupracovat s člověkem zůstaly zachovány. Dnes sice jen málokterý corgi pase dobytek, ale jeho pastevecký původ je stále patrný v každém pohybu, každém instinktu a každé reakci tohoto výjimečného plemene.

Charakteristické velké uši a liščí výraz

Pokud se podíváte na corgiho poprvé, pravděpodobně vás jako první upoutají jeho nápadně velké, vzpřímené uši, které jsou zcela nepřehlédnutelné a dávají tomuto plemeni nezaměnitelný vzhled. Tyto uši nejsou jen estetickým prvkem, ale mají svůj původ v praktické historii tohoto pracovního plemene. Velšský corgi, ať už se jedná o variantu Pembroke nebo Cardigan, byl po staletí využíván jako pastevecký pes na velšských farmách, kde mu právě výborný sluch pomáhal orientovat se v terénu a včas zachytit zvuky přibližujícího se nebezpečí nebo pohyb dobytka.

Uši corgiho jsou velké v poměru k velikosti jeho hlavy a celého těla, což je jedna z věcí, která na tomto plemeni okamžitě zaujme. Jsou pevně vzpřímené, mírně zaoblené na špičkách a nasazené poměrně vysoko na hlavě. Díky nim dokáže corgi zachytit i velmi slabé zvuky a jeho pozornost je neustále bdělá. Majitelé těchto psů často popisují, jak jejich corgi natáčí uši do různých směrů jako malé radary, jakmile zaslechne sebemenší šelest nebo neobvyklý zvuk. Tato schopnost je přirozenou součástí jeho povahy a výsledkem dlouhodobého selektivního chovu.

Liščí výraz tváře je dalším charakteristickým znakem, který dělá z corgiho tak oblíbené plemeno po celém světě. Hlava corgiho připomíná lišku nejen svým tvarem, ale i celkovým výrazem — oči jsou tmavé, mandlového tvaru, plné inteligence a zvědavosti. Čenich je středně dlouhý, lícní kosti jsou dobře vyvinuté a celkový výraz působí bystrým, pozorným a přátelským dojmem. Není náhodou, že právě tento výraz si získal srdce milionů lidí po celém světě, včetně britské královny Alžběty II., která chovala corgie po většinu svého života.

Kombinace těchto velkých uší a liščího výrazu vytváří dojem psa, který je neustále připraven k akci, vždy pozorný a plný energie. Corgi je pes, který vás sleduje každým pohybem, reaguje na váš hlas a dokáže číst vaše emoce s překvapivou přesností. Tato vlastnost je úzce spojena s jeho fyzickým vzhledem — velké uši mu umožňují zachytit i nejjemnější změny v tónu hlasu, a jeho inteligentní oči mu pomáhají číst řeč těla.

Je zajímavé, že štěňata corgiho se rodí s ušima, která ještě nejsou zcela vzpřímená. V prvních týdnech života mohou uši různě poléhat nebo se pohybovat, než se nakonec pevně vztyčí do charakteristické polohy. Toto období je pro majitele štěňat fascinující, protože sledují, jak se jejich malý mazlíček postupně proměňuje v typického corgiho s těmi nezaměnitelnými ušima.

Celkový fyzický dojem z corgiho je velmi specifický — jedná se o malého psa s robustním tělem, krátkýma nohama, ale s hlavou a výrazem, který působí dojmem mnohem většího a sebevědomějšího zvířete. Právě velké uši a liščí výraz jsou zodpovědné za to, že corgi působí sebejistě a důstojně, i přesto, že jeho tělo je kompaktní a nízko u země. Tato kombinace fyzických rysů z něj dělá psa, který je okamžitě rozpoznatelný na první pohled a jehož fotografie zaplavují sociální sítě po celém světě.

Přátelská povaha vhodná pro rodiny s dětmi

Corgi je plemeno, které si za desetiletí své existence v rodinném prostředí vydobylo pověst jednoho z nejpřívětivějších a nejspolehlivějších psů, jaké si lze do domácnosti pořídit. Tito malí, ale energičtí psi mají v sobě zakódovanou přirozenou touhu být součástí skupiny, ať už jde o stádo ovcí nebo o rodinu s několika dětmi. Jejich povaha je natolik vyrovnaná a laskavá, že se dokáží přizpůsobit téměř jakémukoli rodinnému prostředí, a to bez ohledu na to, zda jde o velký dům se zahradou nebo menší byt ve městě.

Jednou z nejvýraznějších vlastností corgiho je jeho neuvěřitelná trpělivost vůči dětem. Zatímco jiná plemena mohou být podrážděná nebo nervózní, když je kolem nich příliš mnoho hluku a pohybu, corgi v takových situacích zpravidla vzkvétá. Děti ho fascinují, baví ho jejich energie a rád se zapojuje do her, které vymyslí. Ať už jde o honění míče na zahradě, procházky v parku nebo jen klidné odpoledne na pohovce, corgi je vždy připraven být tam, kde je jeho rodina. Tato vlastnost ho dělá naprosto ideálním společníkem pro rodiny, kde jsou děti různého věku.

Je důležité zmínit, že corgi není jen pasivní mazlíček, který sedí v koutě a čeká, až si ho někdo všimne. Naopak, je to aktivní a inteligentní pes, který potřebuje být zapojen do dění v domácnosti. Právě tato kombinace aktivity a přátelskosti z něj dělá skvělého partnera pro hravé děti, které hledají kamaráda na celý den. Corgi si rád vymýšlí hry, reaguje na povely, a dokonce se naučí rozpoznávat nálady jednotlivých členů rodiny. Pokud je dítě smutné, corgi to vycítí a přijde ho utěšit. Pokud je naopak plné energie a chce si hrát, corgi bude první, kdo se přidá.

Dalším důvodem, proč jsou corgiové tak oblíbení v rodinách s dětmi, je jejich přirozená ochranářská povaha. Toto plemeno bylo původně šlechtěno jako pastevecký pes, a proto má v sobě hluboce zakořeněný instinkt chránit ty, které miluje. To se projevuje i v rodinném prostředí, kde corgi přirozeně hlídá děti a dává pozor na jejich bezpečí. Není to agresivní hlídací pes, ale spíše bdělý společník, který si všimne každé neobvyklé situace a dá o ní vědět.

Socializace hraje v životě corgiho klíčovou roli, a pokud je pes od štěněte vychováván v prostředí, kde jsou děti přítomny, stane se z něj naprosto spolehlivý člen rodiny. Správně socializovaný corgi se nikdy nezachová agresivně vůči dítěti, naopak bude k němu přistupovat s laskavostí a zvědavostí. Je však vždy důležité naučit i samotné děti, jak se k psovi správně chovat, protože vzájemný respekt je základem zdravého vztahu mezi dítětem a psem.

Corgi je také plemeno, které se vyznačuje výjimečnou komunikativností. Dokáže dávat najevo své emoce způsobem, který je srozumitelný i pro malé děti, a ty se tak rychle naučí číst jeho signály a rozumět jeho potřebám. Tento vzájemný dialog mezi dítětem a psem má obrovský výchovný přínos, protože děti se učí empatii, zodpovědnosti a respektu k živým tvorům. Mít corgiho doma tedy není jen o radosti ze společnosti milého psa, ale také o hodnotné výchově dětí k laskavosti a ohleduplnosti.

Corgi je zkrátka psem, který do rodiny přináší radost, pohyb, smích a nesmírnou oddanost. Jeho přátelská povaha, trpělivost s dětmi a přirozená schopnost být součástí rodinného kolektivu z něj dělají jedno z nejlepších plemen pro rodiny s dětmi všech věkových kategorií. Kdo jednou pozná corgiho, těžko si představí domácnost bez tohoto rozkošného, energického a láskyplného psa.

Pravidelný pohyb nezbytný přes malou velikost

Corgi patří mezi plemena, která na první pohled mohou působit jako ideální společníci pro lidi žijící v menších bytech nebo pro ty, kteří nemají příliš mnoho času na dlouhé procházky. Jenže tento dojem je velmi klamavý a každý, kdo se rozhodne pořídit si tohoto roztomilého čtyřnožce, by měl vědět, že corgi je pracovní plemeno s hluboce zakořeněnou potřebou pohybu a mentální stimulace. Přestože jejich nožičky jsou krátké a tělo poměrně nízko nad zemí, jejich energie a vytrvalost dokáže překvapit i zkušené chovatele.

Historicky byli corgiové šlechtěni jako honáci dobytka ve Walesu, kde museli každý den urazit obrovské vzdálenosti a přitom udržovat stáda pohromadě. Tato dědičná pracovitost se v jejich povaze zachovala dodnes a bez dostatečného pohybu se u corgiho velmi rychle rozvíjí frustrace, která se projevuje destruktivním chováním, nadměrným štěkáním nebo celkovou nervozitou. Mnoho majitelů se diví, proč jejich pes žvýká nábytek nebo neustále pobíhá po bytě – odpověď je přitom jednoduchá. Chybí mu pohyb.

Odborníci na chování psů i zkušení chovatelé se shodují, že corgi potřebuje minimálně dvě delší procházky denně, přičemž každá by měla trvat alespoň třicet až čtyřicet pět minut. Nestačí přitom jen klidná vycházka po okolí. Corgi ocení, pokud má možnost volně běhat na oplocené louce nebo v parku, kde může plně rozvinout svou přirozenou rychlost a hravost. Tito psi jsou překvapivě rychlí a obratní, a to i přes svou charakteristickou stavbu těla.

Velmi důležitá je také mentální stimulace, která jde ruku v ruce s fyzickým pohybem. Corgi je inteligentní plemeno, které se snadno nudí, a proto je vhodné zařadit do jeho každodenního programu různé aktivity, jako je aportování, hledání předmětů nebo trénink nových povelů. Agility, i přes zdánlivé omezení dané stavbou těla, je disciplínou, ve které corgiové excelují a která jim přináší obrovské uspokojení.

Je třeba ale zdůraznit, že při pohybových aktivitách je nutné dbát na zdraví kloubů a páteře, protože corgi je náchylný k určitým ortopedickým problémům, zejména k degenerativní myelopatii a problémům s meziobratlovou ploténkou. Proto by se mělo předcházet nadměrnému skákání z výšek a zbytečnému přetěžování páteře. Procházky po rovném terénu nebo mírně zvlněné krajině jsou pro ně ideální.

Majitelé by si měli uvědomit, že nedostatek pohybu vede u corgiho nejen k psychickým problémům, ale také k obezitě, která je u tohoto plemene velmi častým problémem. Corgi má totiž sklony k přejídání a v kombinaci s nedostatkem pohybu může jeho váha velmi rychle narůst, což následně zatěžuje celý pohybový aparát a zkracuje délku života.

Pravidelný pohyb by proto měl být chápán jako základní pilíř péče o corgiho, stejně důležitý jako správná výživa nebo pravidelné veterinární prohlídky. Tento pes vám svou energií, oddaností a radostí ze společně strávených chvil mnohonásobně vrátí každou minutu, kterou mu věnujete venku. A právě v tom spočívá kouzlo tohoto malého, ale nezdolného waleského pastýře.

Corgi je víc než jen pes — je to malý rytíř na krátkých nohách, který hlídá tvé srdce s odvahou lva a oddaností, jež nezná hranic. Kdo jednou pocítí teplý dotyk jeho srsti a uvidí ten nekonečně radostný pohled jeho hnědých očí, pochopí, že život bez corgiho byl jen prázdnou kapitolou v knize, která teprve začíná být skutečně napsána.

Rostislav Dvořáček

Hustá dvojitá srst vyžaduje pravidelné česání

Péče o srst corgiho je jednou z těch věcí, které nového majitele možná překvapí. Toto malé velšské plemeno totiž disponuje hustou dvojitou srstí, která sice vypadá rozkošně a nadýchaně, ale zároveň vyžaduje poměrně důslednou a pravidelnou péči. Bez ní se totiž velmi rychle začnou tvořit uzlíky, srst se plstí a pes může mít problémy s přehříváním nebo kožními problémy způsobenými nedostatečnou cirkulací vzduchu u pokožky.

Dvojitá srst u corgiho se skládá ze dvou odlišných vrstev. Spodní vrstva, takzvaná podsada, je měkká, hustá a izolační. Právě ona chrání psa před chladem v zimě i před přehřátím v létě. Vrchní vrstva je naopak tvrdší, delší a odolnější vůči vnějším vlivům, jako je déšť nebo nečistoty. Tyto dvě vrstvy spolu tvoří dokonalý přírodní ochranný systém, který ale zároveň klade nároky na pravidelnou údržbu ze strany majitele.

Česání by mělo probíhat minimálně dvakrát až třikrát týdně, a to nejlépe speciálním kartáčem nebo hřebenem určeným právě pro plemena s dvojitou srstí. Vhodný je takzvaný slicker brush, který jemně proniká do spodní vrstvy srsti a uvolňuje odumřelé chlupy, aniž by poškodil tu vrchní. Mnozí zkušení chovatelé doporučují také použití takzvaného furminátor, tedy speciálního nástroje, který dokáže z podsady odstranit obrovské množství odumřelé srsti a výrazně omezit její výskyt v domácnosti.

A právě línání je u corgiho téměř legendární záležitostí. Toto plemeno línává po celý rok, přičemž dvakrát ročně, na jaře a na podzim, prochází takzvaným velkým línáním, kdy se kompletně vymění podsada. V těchto obdobích může být množství vypadané srsti skutečně ohromující. Majitelé corgiho si rychle zvykají na to, že chlupy jsou součástí každodenního života, nacházejí se na oblečení, gauči, koberci i v jídle. Je to zkrátka daň za společnost tohoto neobyčejně šarmantního psa.

Během velkého línání je proto vhodné přejít na každodenní česání, ideálně venku nebo v dobře větrané místnosti. Tím se nejen omezí množství srsti v bytě, ale zároveň se psovi uleví, protože odumřelá podsada může způsobovat svědění a nepohodlí. Někteří majitelé v tomto období nechávají svého corgiho pravidelně navštěvovat psí salón, kde zkušení groomeři srst profesionálně vyčešou, případně upraví délku srsti kolem tlapek nebo uší.

Je důležité zmínit, že corgiho srst by se nikdy neměla holit na krátko, jak se někdy majitelé mylně domnívají, že tím vyřeší problém s línáním. Opak je pravdou. Oholení srsti narušuje přirozený ochranný systém psa, může způsobit poruchy růstu srsti a paradoxně ani nevyřeší problém s línáním, protože podsada roste dál bez ohledu na délku vrchní vrstvy. Odborníci na péči o psy tento přístup jednoznačně nedoporučují.

Koupání corgiho by mělo probíhat přibližně jednou za šest až osm týdnů, případně dle potřeby, pokud se pes výrazně ušpiní. Při koupání je klíčové použít šampon určený pro psy s dvojitou srstí a srst po koupání důkladně vysušit, nejlépe fénem nastaveným na nižší teplotu. Vlhká podsada, která není řádně vysušená, může být živnou půdou pro kožní plísně a bakterie, což by mohlo způsobit nepříjemné kožní problémy.

Pravidelná péče o srst má ale i svůj pozitivní aspekt — je to skvělá příležitost k posilování vztahu mezi psem a majitelem. Corgi je obecně velmi společenský a mazlivý pes, který kontakt s člověkem miluje. Pokud si majitel od malička zvykne svého corgiho pravidelně česat a psa na tento rituál pozvolna navyká, stane se česání příjemnou společnou aktivitou, na kterou se oba těší. Pes, který je na česání zvyklý od štěněte, se při něm zpravidla uvolní, lehne si a nechá se v klidu ošetřovat.

Celkově vzato, péče o srst corgiho není nijak zvlášť složitá, ale vyžaduje důslednost a pravidelnost. Majitel, který je ochoten věnovat svému psovi potřebný čas a péči, odmění se mu zdravou, lesklou a krásnou srstí, která je jedním z charakteristických znaků tohoto oblíbeného velšského plemene.

Náchylnost k problémům s páteří a kyčlemi

Corgi je plemeno, které svým vzhledem okamžitě upoutá pozornost – krátké nožičky, dlouhé tělo a velké uši tvoří kombinaci, která je neodolatelná. Právě tato charakteristická stavba těla však s sebou nese určitá zdravotní rizika, která by měl každý majitel tohoto plemene dobře znát. Corgi patří mezi chondrodystrofická plemena, což znamená, že jejich tělo je geneticky naprogramováno k tomu, aby mělo krátké končetiny při zachování relativně dlouhého trupu. Tato disproporcionalita je sice esteticky přitažlivá, ale z hlediska biomechaniky představuje pro páteř a kyčle značnou zátěž.

Páteř corgiho je vystavena neustálému tlaku, a to zejména v oblasti bederní páteře a krčních obratlů. Jedním z nejčastějších onemocnění, které postihuje toto plemeno, je intervertebrální disková choroba, zkráceně IVDD. Jedná se o stav, při němž dochází k degeneraci nebo výhřezu meziobratlových plotének, které za normálních okolností fungují jako tlumič nárazů mezi jednotlivými obratli. U corgiho se tato onemocnění vyskytují výrazně častěji než u plemen s proporcionálnější stavbou těla. Ploténky u těchto psů stárnou rychleji a jejich obsah může pod tlakem proniknout do páteřního kanálu, kde dráždí nebo přímo stlačuje míchu. Výsledkem může být bolest, slabost zadních končetin, potíže s chůzí nebo v těžkých případech dokonce úplná paralýza zadní části těla.

Majitelé by měli věnovat pozornost jakýmkoliv změnám v pohybu svého psa. Pokud corgi začne váhat před skokem na pohovku, přestane rád chodit po schodech nebo se zdá být při pohybu ztuhlý a bolestivý, může to být první příznak problémů s páteří. Včasná diagnostika je naprosto klíčová, protože čím dříve se zahájí léčba, tím větší je šance na plné uzdravení. Veterinář může doporučit rentgenové vyšetření, myelografii nebo modernější zobrazovací metody jako je MRI, které umožní přesně lokalizovat problém.

Kyčelní dysplazie je dalším onemocněním, které corgie trápí, i když v porovnání s jinými plemeny se vyskytuje v trochu jiné míře. Dysplazie kyčelního kloubu je dědičné onemocnění, při němž kyčelní kloub není správně utvořen – hlavice stehenní kosti nezapadá dokonale do jamky pánevní kosti. To způsobuje tření, postupnou degeneraci chrupavky a rozvoj artrózy. Pes trpí bolestí, kulhá, má problémy vstát ze země nebo se pohybovat po delší dobu. U corgiho je situace komplikována tím, že jejich nízká výška těžiště a specifické rozložení váhy klade na kyčelní klouby jiný typ zátěže než u standardně stavěných plemen.

Prevence a správná péče hrají v životě corgiho naprosto zásadní roli. Jedním z nejdůležitějších faktorů je udržování optimální tělesné hmotnosti. Každý kilogram navíc znamená pro páteř a kyčle enormní přídatnou zátěž. Corgi je plemeno, které má tendenci k obezitě, a proto je nutné pečlivě sledovat jeho jídelníček a množství pohybu. Pravidelná, přiměřená fyzická aktivita pomáhá udržovat svaly v kondici, které páteř a klouby podpírají a stabilizují. Zároveň je však důležité vyvarovat se pohybů, které páteř zbytečně namáhají – skákání z výšek, prudké otáčení a dlouhé schody jsou pro corgiho rizikovými aktivitami.

Doma je vhodné pořídit různé pomůcky, které psovi usnadní pohyb – nájezdové rampy k pohovce nebo posteli, protiskluzové podložky na hladké podlahy, případně ortopedický pelíšek, který správně podpírá celé tělo. Ortopedická matrace může výrazně přispět ke kvalitě spánku a regeneraci kloubů a páteře. Někteří veterináři doporučují také doplňky stravy obsahující glukosamin, chondroitin nebo omega-3 mastné kyseliny, které podporují zdraví kloubní chrupavky a mají protizánětlivé účinky.

Důležitou součástí péče o corgiho je také pravidelná návštěva veterináře, a to i v případech, kdy se pes zdá být zdravý. Preventivní prohlídky umožňují zachytit případné problémy dříve, než se projeví výraznými příznaky. U psů ze šlechtitelských chovů je navíc vhodné prověřit zdravotní historii rodičů a prarodičů, protože jak IVDD, tak kyčelní dysplazie mají silnou dědičnou složku. Zodpovědní chovatelé provádějí rentgenové vyšetření kyčlí a páteře u chovných jedinců a do chovu zařazují pouze psy s dobrými výsledky.

Fyzioterapie a hydrotherapie jsou moderní přístupy, které mohou corgimu s problémy pohybového aparátu výrazně pomoci. Cvičení ve vodě snižuje zátěž kloubů a páteře, přičemž zároveň posiluje svalstvo. Mnoho psů, kteří prodělali operaci páteře nebo trpí chronickými potížemi, dosahuje díky pravidelné rehabilitaci výrazného zlepšení kvality života. Péče o corgiho tedy vyžaduje určitou míru informovanosti a angažovanosti ze strany majitele, ale odměnou je zdravý, spokojený a aktivní čtyřnohý společník.

Dnes patří mezi nejpopulárnější světová plemena

Corgi se dnes těší obrovské popularitě po celém světě a není se čemu divit. Toto roztomilé plemeno s charakteristickými velkýma ušima, krátkýma nožkama a výrazným pohledem si získalo srdce milionů lidí napříč všemi kontinenty. Podle různých statistik a registrací psích plemen se corgi pravidelně umísťuje mezi třiceti nejpopulárnějšími plemeny na světě, přičemž v některých zemích, jako je Velká Británie, Spojené státy americké nebo Japonsko, dosahuje jeho popularita skutečně závratných výšin.

Velkou roli v celosvětovém rozšíření tohoto plemene sehrála bezpochyby britská královna Alžběta II., která chovala corgie po celý svůj život a stala se jejich nejvýznamnější ambasadorkou. Díky jejímu vztahu k těmto psům se corgi stal symbolem britské kultury a královské rodiny, což přitáhlo pozornost médií i široké veřejnosti. Fotografie královny se svými milovanými psy obletěly celý svět a podnítily zájem o toto plemeno u lidí, kteří by se jinak možná nikdy o corgie nezajímali.

V posledních letech k explozi popularity corgiů výrazně přispěly také sociální sítě. Platformy jako Instagram, TikTok nebo Facebook jsou doslova zaplaveny fotografiemi a videi těchto roztomilých psů, kteří svým vzhledem i temperamentem přirozeně přitahují pozornost. Corgi má totiž přirozenou schopnost vypadat fotogenicky za téměř jakýchkoliv okolností. Jeho kulatá zadní část, krátké nožky a výrazná tvář se staly internetovým fenoménem, který překonal hranice zemí i kultur. Některé corgi účty na sociálních sítích mají statisíce až miliony sledujících, což jen dokládá, jak hluboce se toto plemeno zapsalo do povědomí moderní společnosti.

Existují dvě hlavní variety tohoto plemene — Pembroke Welsh Corgi a Cardigan Welsh Corgi. Ačkoliv oba typy pocházejí z Walesu a sdílejí mnoho společných rysů, liší se od sebe v několika detailech. Pembroke je o něco menší, má kratší ocas a jeho uši jsou rovnější a špičatější. Cardigan je naopak větší, má dlouhý ocas a jeho uši jsou zaoblené. Z hlediska popularity jednoznačně dominuje Pembroke, který je mnohem rozšířenější a právě jeho si většina lidí představí pod pojmem corgi.

Corgi je psem, který si dokáže poradit prakticky v jakémkoliv prostředí. Stejně dobře se cítí v rodinném domě se zahradou jako v městském bytě, pokud dostane dostatek pohybu a mentální stimulace. Je to inteligentní, hravý a oddaný pes, který si rychle buduje hluboké pouto se svou rodinou. Zároveň je ale dostatečně samostatný na to, aby nebyl přehnaně závislý na neustálé pozornosti. Tato kombinace vlastností z něj dělá ideálního společníka pro široké spektrum majitelů — od mladých párů přes rodiny s dětmi až po starší jedince hledající věrného přítele.

Zájem o corgie roste také v zemích, kde toto plemeno dříve nebylo příliš známé. V Asii, zejména v Japonsku, Jižní Koreji a Číně, se corgi stal doslova módním hitem. Tamní milovníci psů si zamilovali jeho roztomilý vzhled a přátelskou povahu, a corgi se tak stal jedním z nejžádanějších plemen v celém regionu. Chovatelské stanice nestíhají uspokojovat poptávku a ceny štěňat v některých asijských zemích dosahují skutečně vysokých hodnot.

Popularita corgiů s sebou ovšem přináší i určitá rizika. Prudký nárůst zájmu o toto plemeno vedl k tomu, že se množí nekvalitní chovatelé, kteří upřednostňují zisk před zdravím a pohodou zvířat. Proto je nesmírně důležité, aby zájemci o corgie hledali svého nového čtyřnohého přítele výhradně u prověřených a zodpovědných chovatelů, kteří dbají na genetické testy, správnou socializaci štěňat a celkové zdraví chovaných jedinců. Jen tak lze zajistit, že corgi zůstane zdravým a šťastným plemenem i do budoucna.

Bez ohledu na všechny tyto výzvy je jisté, že corgi si své místo mezi nejpopulárnějšími světovými plemeny v dohledné době rozhodně udrží. Jeho nezaměnitelný vzhled, skvělá povaha a bohatá historie ho předurčují k tomu, aby byl oblíbeným společníkem po mnoho dalších generací. Ať už žijete v malém bytě ve velkoměstě, nebo na venkovském statku, corgi vám dokáže přinést radost, lásku a věrné přátelství, které nemá obdoby.